Zprávy ze zajetí II

Dědova bratra Františka Matěnu jsem objevil na kartičce Korespondence zajatce z 13.4.1915 - viz zde. V pátrání po jeho osudu pokračuji dál. Zatím jsem se nemusel ani nikam daleko vypravit. Stačilo přejít náves, navštívit moji sestru Aničku a tam se našly další kartičky se zprávami ze zajetí. U naší sestry Jarky v Kolíně mají zase být nějaké fotografie. Ty snad seženu příště. :-)

Na Sdělení odboční kanceláře pomocného spolku Červeného kříže v Čechách z 5.9.1915 je uvedeno:

František Matěna, 21. pěší pluk ??? 1/IV, narozen 1892, náb. řím. kat., domovská obec Tis, kraj Čáslav, byl zajat 24. X. 1914, zdravý, místo zajetí Jegorievsk, Evropská část Ruska.

Zprávu obdržel Josef Matěna, horni lesi hajovna u Nové Vsi p.p. Světlá n. Sáz.

Z další Poštovní kartičky z Jegorievsku v gubernii Rjazaň z 13.4. se dochovala jenom půlka a na útržku zprávy lze rozpoznat adresáta ("Velectěný .......f Matěna"), v nadpisu uvedeno jméno "paní Kvačová!" a dále úryvek srdečného pozdravu "se vzpomínkou jak se Vám daří?" a na závěr nesrozumitelný pozdrav "Šece (všichni?) od Berg (hor?) z Bohem".

V Jegorievsku v gubernii Rjazaň však 23-letý František neskončil. Na další objevené Poštovní kartičce, tentokrát již klasickém korespondenčním lístku, nacházíme poštovní razítko z Taškentu s datem 22.8.1915. Taškent se nachází o 3334 km jihovýchodně v Uzbekistánu! Jak se tam František dostal a kudy putoval? Kdo ví? Na druhé straně lístku je tato zpráva:

Drazí rodiče

Přijměte odemě srdečný

 pozdrav z milou vzpomínkou

jsem zdráv též myslím že u Vás

při stálém zdraví ????

nyní se nacházím ve střední Assii

ještě jednou pozdrav na všechny známé 

váš věrný Fráňa

"Po cestě jsme se většinou zásobili jídlem sami, jak to prostě šlo. Teprve v Moskvě dostali jsme najíst a jeli jsme dále až do Samary a dále až do Taškentu. Zde byl několik dnů odpočinek stále ve vlaku a my chodili prohlížet město. Celý vlak jel dále až do Skobelova a byli jsme nahnáni do lágru. Měli jsme zde možnost se očistit, protože po celou cestu jsme se nemyli." 

Zde jsem byl až do roku 1917 do březnové revoluce v Rusku, když se zmocnil vlády Kerenský. .... Pak se zase pracovalo, a když nastala revoluce, bylo po práci. Zajatci dostali částečnou svobodu a mohli si najít jinou práci. Já jsem tam zůstal a ještě s jinými nás dali do lágru. Když se ruská carská armáda rozpouštěla, zůstali v kasárnách jen důstojníci a šarže. Jinak armáda, totiž mužstvo, byli jen dobrovolníci? Říkalo se jim „krasnoarmějci".