Zpráva ze zajetí

V pozůstalosti po rodičích jsem dneska narazil na Poštovní kartičku Korespondence zajatců. Bratr mého dědy František Matěna tak posílal před 100 lety předtištěnou zprávu svým příbuzným, že je v ruském zajetí ve městě Jegorjevsk v guberniji Rjazaň, že je zdráv a není raněný. Svoji rukou pak připisuje:

Drazí rodiče.

Přijměte odemě srdečný pozdrav z milou vzpomínkou jsem zdráv též doufám že to samé u Vás z Bohem 

Kartičku adresoval svému bratrovi Josefovi Matěnovi, lesnímu hajnému v Závidkovicích, o kterém jsem vás informoval zde. 

Snažil jsem se hned dohledat v archívu Vojenského historického ústavu nějaké další informace o Františkovi, ale zatím neúspěšně. Jeho jméno v seznamech VHÚ nefiguruje. Pamatuji si z dětství, že děda Matěna měl fotografie svého bratra ve vojenském stejnokroji a na koni pověšené na stěně jako "svaté" obrázky, o které pečoval. Děda svoji první dceři dal jméno Františka, jestli po bratrovi, nebo na jeho památku, to nevím. Mohl ji taky pojmenovat i po své babičce Františce Tulachové ze Žibřidovic. Nepamatuji si totiž ani na to, zda mi někdy děda vyprávěl, že se jeho bratr z I. světové války a ze zajetí vrátil. Určitě vyprávěl, ale mně to tehdy nepřišlo nijak důležité. Podle těch fotografií usuzuji, že spíše nevrátil. I to jeho krasopisné "z Bohem" mi takové myšlenky evokuje, i když to tenkrát byl běžný pozdrav. 

Tak jsem se s vámi podělil o své prvotní myšlenky nad korespondenčním lístkem doručeným v roce 1915 polní poštou a zítra budu ještě dál pátrat v archívech, ale je to 100 let a mám v ruce pouze ten korespondenční lístek. Zatím jsem dokázal zjistil, že Rjazaňská gubernije je v evropské části Ruska asi 100 km pod Moskvou. Město Jegorjevsk stále existuje, má dnes přes sedmdesát tisíc obyvatel. Já jsem v 80. letech minulého století nebyl daleko, asi tak 100 km západněji od Jegorjevsku v městě Dubna. Ne v zajetí, ale služebně ve výkumném jaderném ústavu. Ne na koni, ale z Moskvy taxíkem. V ruském pojímání vzdáleností jsem byl v podstatě v sousední děrevni. Pár těch děrevní mezi Moskvou a Dubnem jsem měl tu čest opravdu zahlédnout. Jako by se tam zastavil čas. Dřevěné chatrče, chlast, bída a hlad v zemi, kde zítra znamenalo již včera. Nebo tomu bylo obráceně? Chatrče dřevěné, hlad, bída a chlast v zemi, kde včera znamenalo zítra? :-)

Korespondenční lístky ze zajetí byly za I. světové války hojně využívaným a téměř jediným způsobem podávání zpráv příbuzným a dnes jsou také předmětem zájmu filatelistů. Nabízejí za něj 8 euro. Narazil jsem na intetnetu na pár podobných kartiček a taky na pár nesmírně krutých válečných a zajateckých příběhů s nimi spojených. Představoval jsem si, jak bezradné, zoufalé a nešťastné situace takové zajetí provázelo. Něco málo si o tom i přečetl. Viz zde. Hrůza!

Zítra budu ještě v pátrání pokračovat. Když nic jiného, tak alespoň ty dědovy "svaté" obrázky někde mezi svými sourozenci snad naleznu. Třeba tam na zadní straně fotografie bude zase nějaká zajímavá stoletá informace. -sv-