Znáte to taky?

Znáte to taky? Něco hledáte a najdete úplně něco jiného, co jste hledali třeba před měsícem? Mně se to stává docela často. Zrovna včera jsem hledal jeden důležitý dokument a nenašel. Ale místo toho jsem narazil na dva jiné. Na dva úplně jiné, které jsem už dávno oželel jako ztracené. Nejsou sice zrovna aktuální, ale byla by škoda je zase někam založit. Jsou totiž poměrně letité a dokumentují dobu před desítkami let. Začnu tím mladším.

V období Gorbačovovy pěrejstrójky, kdy se začaly uvolňovat mezinárodní vztahy mezi východem a západem, se roztrhl pytel i s návštěvami politiků. Německý kancléř Helmut Kohl se sešel nejen se zmiňovaným Garbačovem a východoněmeckým Erichem Honeckerem,  ale též s československým Miloušem Jakešem. Co si asi ti dva povídali? To by mě zajímalo! Možná o tom, jak Hanička Zagorová je hezká holka? :-) Tehdejší novináři však o tom psali stále stejným jazykem, jako když nás navštívil velký vůdce korejského lidu Kim Ir-sen. Nedalo se to ani číst. Proto jsem tenkrát občas nějaký ten článek na nástěnce na pracovišti odlehčil nalepeným vtipem. :-) A tak se pod titulkem M. JAKEŠ JEDNAL S H. KOHLEM objevilo toto:

Druhý dokument má ještě pitoresknější historii. Synovec Milan se před vánoci rozhodl vyčistit skleněný podnos po babičce. Byl na něm už zašlý chromovaný rám, proto musel celý podnos rozebrat. Mezi kruhovým zrcadlovým tácem a dnem podnosu našel papírovou výstelku vystřiženou z novin. Jednalo se o dva stejné kruhové výstřižky z deníku Československé strany lidové Lidová obroda z 24. října 1948. Jeden z nich mi daroval. Pročetl jsem si ho pozorně a zjistil, že pár měsíců po únoru 1948 byl tento katolický deník již pod tuhou kontrolou komunistů, neboť se obsahově ani stylisticky neodlišoval od Rudého práva. Snad jen s tím rozdílem, že na titulní straně nebyla hvězda a Kléma. Lidová obroda vycházela zaplať pánbů pouze pět let v Brně v letech 1948-1952. 

Pokusil jsem se proto vyhledat, jak to s katolickými novinami tenkrát bylo a našel v Katolickém týdeníku toto:

Jedním z prvních opatření úřadů po převzetí moci komunisty v únoru 1948 – a to opravdu hned v únorových dnech – byl zákaz vydávání katolických časopisů. Snad jen s výjimkou několika málo malých a méně známých časopisů, které komunističtí úředníci zatím zakázat zapomněli. Církev tak zůstala bez periodického tisku. Když se pak komunisté snažili pro své proticírkevní cíle zneužít jméno Katolické akce, která se u nás začala rozvíjet hlavně po druhé světové válce, vyšlo první číslo Katolických novin (KN) s prorežimním prohlášením této „nové" organizace.
První číslo – jako úkol zadaný tehdejšími nadřízenými politickými orgány – bylo připraveno v redakci deníku Lidová demokracie. Úpravou ji i připomínalo. Lidovou demokracii tehdy už řídil režimu poplatný Rostislav Petera, původně brněnský novinář z tamních katolicky nebo lidovecky orientovaných deníků Den, Národní obroda a Lidová obroda, jak se postupně jmenovaly. Před druhou světovou válkou u nás totiž lidovecký a katolický tisk dost splýval. Jako šéfredaktor byl Petera oficiálně členem předsednictva ústředního výboru Plojharovy lidové strany, ale proslýchalo se, že tajně je členem i strany komunistické. Tomu by napovídalo i to, že když Josef Plojhar v 60. letech Peteru z Lidové demokracie (LD) vyhodil, ten se zakrátko stal ředitelem nakladatelství svazu novinářů. A v čele významných podniků a institucí tehdy nemohl být nikdo jiný než člen komunistické strany.  

I při tomto hledání jsem taky narazil na něco, co jsem teda vůbec nehledal a co by snad ani nemělo existovat:

Tak tohle jsem opravdu, ale opravdu nehledal, pane Nezval! Raději toho zanechám. -sv-