Zmatek nad zmatek

To, o čem jsem psal s nadsázkou ve veršované Ranní vizitě, jsme dnes ve středu 28. listopadu zažili na nemocničním pokoji on-line. Sešli jsem se tu minulý týden tři pacienti s podobnou diagnozou, podobnou náturou a srovnatelnou váhou i věkem. Josef z Krucemburku - hosdpodský a majitel stavební firmy, Olda z Rozsochatce - dřevorubec a všeuměl a já, Stanislav, svobodný pán ze Štěpánova. Shodli jsme se ve všem: v názorech, v pohledu na svět a na ženy, v potřebě větrání na pokoji, ve sledování televize, v laškování se sestřičkami. Jen díky tomu se to tady dalo vydržet. Josef tu byl jen pár dní, Olda měsíc, já tři týdny.

Dnes po ranní vizitě a následujících návštěvách doktorů je tomu všemu jinak. 

Ošetřující lékař na ranní vizitě v půl sedmé oznámil Josefovi, že ho čeká zítra operace. Oldovi a mně se pošťoural v otevřené ráně na chodidle a řekl, že si budeme muset počkat na velkou vizitu.

Před velkou vizitou však ještě proběhla taková střední vizita vedoucího oddělení, který potvrdil u Josefa a mě stanoviska ošetřujícího lékaře, Oldovi, nejmladšímu z nás, však oznámil verdikt - další amputace!

Velká vizita pana přednosty proběhla kolem osmé. Všem se nám věnoval individuálně. Josefovi a Oldovi potvrdil nutnost amputace prstů a u mě souhlasil s propuštěním do ambulantní péče.

Odpolední vizita zástupce přednosty zněla neúprostně. Amputace prstů u obou kolegů proběhnou zítra ráno, Josef se musí okamžitě přestěhovat na jiné oddělení a na mě se přijde zítra pan doktor osobně ráno ještě podívat.  Místo Josefa nám do pokoje nastěhují dvousetkilového pacienta!!!

Tak teď sedím u počítače a čekám, co bude dál. Josef už odešel po svých na jiné oddělení, Olda se vzpamatovává ze spousty zmatečných a neúprostných verdiktů, které jeho dosavadní život obracejí naruby a já musím počkat na rozhodnutí do zítra. 

Jaké bude? Toť otázka a to rozum nebere!? -sv-