Živo na zahradě

Během nedávných krásných jarních dnů i dní jsem vždy po ránu vypustil na zahradu našeho prasíka. Ať se proběhne, dle chuti napase a užije si sluníčka. Protože náš prasík je pěkná svině a taky útěkář, jako konec konců všechny potvory, se kterými jsem kdy žil, tak občas ho musím pohledem z francouzského okna na zahradě zkontrolovat. A vždy uvidím nějaké zajímavé věci. Co věci, další nádherné potvůrky, které mi taky frnknou, jakmile je prohlédnu. Ale nám, fajnšmekrům, někdy postačí krásu jen zahlédnout. :-)

Včera jsem konečně rozluštil, co je to za velké ptáky, kteří mi poskakují již několik dní po trávníku, sbírají suché stvoly trávy a jakmile s nimi vzlétnou, odhalí svoje bíle vyholené podpaždí, nebo vlastně podkřídlí. Jsou to kvíčaly. Prohlédl jsem si je triedrem a jsou tak hezky barevné jako v atlasu ptáků. Je jich tu i na okolních zahradách spousty. Původně jsem si myslel, že se jedná o samičky kosů nebo o drozdy, ale jsou to opravdu kvíčaly obecné, anebo také drozd kvíčala, které ještě nedávno byly lovnými ptáky a jejich maso bylo vyhlášenou lahůdkou. Já je teda lovit nebudu, maximálně objektivem fotoaparátu nebo triedru.

Dalším mým vizuálním úlovkem nebo přímo zážitkem byla pěnkava. Ta je taky obecná, což chápu, jako že se na ni mohu koukat, jak chci. To její načervenalé bříško a bílé prýmky na křídlech nejde přehlédnout, hlavně když si usedne na třešňovou větev přímo nad oknem. Krásný pták je to. Raději jsem ani nedýchal, abych ji nevyplašil a mohl si ji chvíli prohlížet. Nakonec mi taky frnkla.

Hned po ní na stejné místo usedla sýkora koňadra. Ta je menší, ale taky nádherně vybarvená. Bříško má pro změnu žluté a přes něj navlečenou úzkou černou náprsenku, která pokračuje až k zobáku a na temeno hlavičky. Je to takový barevný Anonymous. Ale sluší ji to víc, než jemu. Je ohromně neposedná, tak jsem víc na své hrbolaté sítnice nestačil zaznamenat.

A posledním ptákem, kterého nešlo opravdu přehlédnout, byl čáp, jemuž se stejně jako Lucii říká Bílý. Toho jsem nejprve zpozoroval kroužit nad chalupou a pak ho tentýž den odpoledne ještě zahlédl z okénka vlaku, jak si pyšně vykračuje po svém teritoriu na louce u leštinské tírny, kam se každoročně vrací na své hnízdo na vyhaslém Kopicově komíně. 

Jak říkala medvědice Cinda: "Béďo, vstávej, je tu jaro!" :-) -sv-   

Mezitím se probudí i medvědice Cinda, která je odhodlána se v tomto roce provdat za Béďu. Proto se vydá za Béďou do San Diega. Netuší ovšem, že jí posadili do jiného vlaku. Méďa s medvídkem Bubu se vydávají Cindu hledat, protože Béďa do San Diega samozřejmě nedojel, ale poslal tam za sebe medvěda Placku. Při hledání Cindy se Béďa dostane až do New Yorku a zažije celou řadu dobrodružství. Méďa Béďa je filmem pro diváky bez rozdílu věku.

Související články:

Blízká setkání ptačího druhu

Blízká setkání třetího druhu

Nečekaná návštěva

Další nečekaná návštěva

Chudáci čmeláci

A je to tady!

Nevím, jak se jmenovala

Fejeton o Milošovi

Dobří sousedé