Zážitky z cest

Když jsem projížděl Jižní Austrálii, v době Velikonoc, a vyhledával kempy jen u moře, koupání, rybaření, rozjelo se tisíce surfařů do této oblasti, jelikož jsou zde v době "podzimní" velké vlny, moře je divoké. Statistiky zde říkají, že žralok napadne člověka, tak 3x za rok, a letos tedy si vybral svou první obět právě mladou 14letou dívku, která se s celou rodinou na svátky rozjela takto sportovat. Otec své dvě dcery od mládí k tomuto sportu vedl, kdo v Austrálii nesurfuje, není pravý Australan. Žralok ji ukousl celou nohu a než přiletěla helikoptéra s pomocí, dívka vykrvácela otci v náručí. Právě pro obrovské vzdálenosti, kdy se nedostane pomoc včas, umírá hodně lidí. Mohu to jen přirovnat k rčení "moji ženy", když se na Štědrý den zabila naše známá pádem z koně, máma od 3 dětí, sdělila své kamarádce do mobilu: "Je to tragédie, co se jí stalo, ale jakou jinou smrt si koňařka může přát, než zabití při pádu z koně." V duchu jsem si říkal, ale ne v tomto věku. U té australské dívky to platí dvojnásob. Mne v moři žralok nenapadl, ale pokousalo mě pár ryb, při vyndávání háčku, jedna se již ležící vymrštila a pěkně se zakousla do mého prstu, zoubky ostrými, jak pilky, jeden vedle druhého.

 

Cestuji letos po Austrálii již skoro půl roku. Na turistické vízum oficiálně pracovat nemohu, ale pomáhat lze i zadarmo, tak jsem nějaký čad dělal takového zahradníka v kempu, vyfasoval jsem traktůrek, motorovou pilku a odstraňoval uschlé stromy po celém kempu, v 50-ti stupňovém vedru, s 20 litry vody na pití a každou hodinu půl hodiny ve sprše, na ochlazení. Vždy pár hodin denně, byla mně za to odpuštěna taxa za ubytování a dostával jsem oběd a večeři zdarma. Vše jsem navozil na jednu hromadu, rozřezal a až bude doba deštů, tak se to spálí. Ono ale rozřezat motorovou pilkou suchý eucalyptus, to dá pěknou fušku. Dřevo trvdé jak železo. Večer mi vždy chutnalo i to jejich vychlazený australský pivo. 

  Zahradníček nebo dřevorubec?   Návrat do Bombala River - trampský potlach v r.2014.

 

Zase jsem musel dál, chtěl jsem si trochu zarybařit u moře, vykoupat se, tak jsem trochu zariskoval a vjel do pásma nezpevněných australských cest s vidinou, že tam někde budu sám lovit. Nahlásil jsem v infocentru, že budu 3 dny tam a tam, v místě povoleném pro táboření, bylo krásně, tak jsem uhnul z asfaltky směr k moři asi 50 km. Tam nikde nikdo, jen tak trochu zavátá pískem asi 50 m cesta, kdy jsem věřil tomu, že při důkladném rozjetí můj karavan s náhonem na přední kola toto projede. Že se za ním zapráší a já budu pokračovat dál k moři, které bylo již na dohled. Jen jsem tam vjel, hned bylo znát, jak jsem tam úplně celý zapadl a nejelo to nikam, vpřed ani vzad. Po obhlédnutí situace jsem věděl, že to jsem dělat neměl, karavánek seděl celým spodkem v písku jemném jako mouka. Kde se to tam vzalo, jsem poznal po delší době, kdy od moře foukal větřík a stále sebou přinášel tento jemný písek a zrovna tuto část cesty zavál.

Takže: vyházet se! Jdu do výbavy karavanu, ale nikde zádná lopata, lopatka, prostě nic. Tak lehnout na bok a rukama vyhrabovat zpod kol i celého spodku trpělivě sypký písek. Hodinu, dvě v úporném vedru, pak se dojít vykoupat k moři a znovu a znovu. Naštěstí mě napadlo použít menší pánev z kuchyně, což urychlilo práci, přední kola vzadu až pod ně podložit kameny, to samé před nimi vytvořit si tak nájezd asi 2 m dlouhý, celý spodek vyhrabat, to samé u zadních kol, ale to již byla pěkná noc, nebylo tolik vedro. Lehce nastartovat a popojet na pevnou půdu s kameny pod koly, podařilo se to, stál jsem kolama na zemi. S pocitem vítězství jsem to vše nechal na další den a šel spát. Ráno jsem však zjistil, že jemný písek od moře zaplnil opět veškerý prostor pod karavanem, takže znovu na slunci vyházet, co se dalo, a raději ještě celou cestu asi 20 m přede mnou vyložit kameny a pokusit se vyjet. Uf, podařilo se mně to! Kolem poledne jsem opět stál na pevné zemi s tím, že snad budu rybařit a koupat se v moři. 

Tak se stalo, ale příště už budu respektovat značku Zákaz vozidlům s pohonem na přední kola a raději popojdu asi 300 m pěšky. 

Druhý den přijel na kontrolu místní ranger, měl silné auto s navijákem, projel moji trasu jakoby nic, až k moři, zeptal se mě, zda jsem tu nahlášen, zda jsem zaplatil 10 AUD na infocentru, a odjel. Asi jsem měl kliku, kdyby mě nachytal, jak se vyhrabávám, asi by mě pomoct musel. Je to v jeho pracovní náplni, pomoci lidem v nouzi, ale kdyby zjistil, že jsem tam načerno, pokuta až 1000 AUD by byla velice krutá. Tak to byla malá zkušenost s místem, kam se smí jen s pohonem na všechna čtyři kola. Bylo mně řečeno, že kdyby napršelo tak metr vody, tak ta oblast je až 2 měsíce nesjízdná, kolikrát tam museli nechat auta a zachraňoval je až vrtulník, který tam kontroluje situaci v době deštů. To jsou velmi cenné zkušenosti, které člověk získá až po tvrdé životní praxi. 

Ryb jsem moc nenalovil, bylo tam tak 200 metrů dlouhé staré molo, asi z dob kolonistů, tvrdé staré stromy (sloupy) zapuštěné do moře, na nich pár prken v šíři asi 50 cm, jako lávka, po které jsem došel až na konec. Moře pod ní hluboké tak 10m, průhledné,  modré až na dno. Třpytkoval jsem, každý hod ryba, barevná, asi 50cm dlouhá. Zásek, ale ouha, ryba okamžitě obkroužila kůl v moři, který byl obrostlý škeblemi, v mžiku byl vlasec pŕetržen. To se mně stalo asi 10x a byl jsem bez třpytek, taky bez úlovku, bez jídla, sedl jsem si a pozoroval vycházející slunce, moře a život v něm. Najednou těsně u břehu, asi tak v metrové hloubce, vyskočilo mnoho ryb z moře, vidím lovce, který do nich udeřil a nad vodu se vymrštil mořský uhoř s otevřenou tlamou a v letu chytal ryby, než dopadly do vody. Obrovský uhoř asi tak 5 m, během hodiny takto udeřil a zalovil asi 5x. Tak jsem se již neodvážil tady vstoupit do vody a vykoupat se. Doposud jsem o těchto "hadech" jen četl a na internetu viděl jejich velikost i tlamu plnou zubů. V moři taky plavalo hodně vodních želv, tak 1,5m, já tento den odešel k ovesným vločkám a mléku. Obojí jsem měl v zásobě sušené na špatnou dobu.

Později přijel na toto místo člun s rybáři z moře a viděl jsem úlovky naházené v bednách s ledem, dostal jsem jednu rybu, nadělal filety a opekl na pekáči, měla tak 5 kg. 

 

Takže, jak se zpívá: Jednou je hůř, jednou je líp, život tě nejednou povznes i skříp. Jednou jsi nic, jednou jsi král, zbývá jen jediné - táhnout to dál. :-)

 

Karel Kuchtiak On the Road odesláno z iPadu dne 8.8.2017 v 14:41:34 GMT+8