Zasněženou krajinou

V noci ze středy na čtvrtek mrzlo a napadl čerstvý sníh. Tak čtyři-pět centimetrů. I to stačilo, aby celá štěpánovská náves byla bílá jak sníh. :-) Čekal jsem tam v půl sedmé ráno na autobus do Ledče. No, do Ledče, ono je to s tím autobusem trochu komplikovanější. Nejprve vykoná jízdu s číselným označením 13 z Leštiny do Štěpánova. To jede prázdný. Pak následuje jízda č. 16 ze Štěpánova do Dobrnic. Tam sváží děti do školy. A nakonec pod č.14 z Dobrnic do Ledče, to veze opět děti do škol a taky mě, důchodce z Vysočiny. Přitom zajíždí nejen do Číhoště, ale také do Hroznětína a Tunochod, ze kterých se vrátí kolem Hřebene zpět do Číhoště a pak teprve zamíří do Perly Posázaví. Je to pěkná okružní jízda, vždyť Hroznětín je jen pouhé 3 km od Dobrnic, kde ta jízda vlastně započala. Tou okružní jízdou z Dobrnic přes Kynice do Hroznětína jsme najeli již 10,5 km.

To mě ale vůbec nevadí. Potřebuji být v Ledči na osmou a to budu. Sedím si u okýnka a sleduji zasněženou krajinu kolem. Tady je asi o centimetr sněhu víc, než u nás na návsi, na běžky to však ještě není. Dnes je krajina za oknem celá bílá, pole zasněžené, stromy namrzlé, bílá tma v dálce u lesa. Silnice do Číhoště je taky bílá. Zde se ještě nesolilo. To na hlavní silnici do Ledče ano, ale pluh tudy zatím projel asi jenom v jednom směru. Až u Prosíček jsme ho potkali ve směru druhém. Autobus si však dokáže se sněhem na silnici poradit. Těch pár centimetrů sněhu (jak v Praze u Muzea) se dá projet. Pamatuji, a bylo to ještě nedávno, vyhrnuté dvoumetrové sněhové bariéry podél silnice od Kynic až ke Prosíčkům. V té oblasti jsme 580 m vysoko, říká se tam na Borovině a bývala tam vždycky Sibiř. Z okna vyhřátého autobusu se na to ale dívá hezky. Ze zapadlé Škodovky ve škarpě hůř.

Vezu se školním autobusem, ale dětí je tu tak nějak pomálu. Zřejmě řádí chřipka. Ze Štěpánova, kde jsme proti chřipce odolní, jich jelo šest, dvě starší děvčata vystoupila již v Leštině a upalovala na vlak do Světlé, kam jezdí na druhý stupeň. Ostatní míří do dobrnické dvoutřídky, klascké vesnické základky. Je zajímavé, že středisková obec Leština, daleko větší jak Dobrnice, školu nemá. Ona totiž nemá ani hřbitov, ani kostel a školy, stejně jako hřbitovy, historicky vznikaly tam, kde byl kostel. A ten je od nepaměti v Dobrnicích. Školy už mám za sebou a hřbitov mě teprve čeká. To není černý humor, to je realita. :-) 

V Leštině přistoupilo dalších šest dětí, které se rozdělily na kluky a holky. Kluci obsadili zadní sedadlo a holky se rozsadily po dvojicích na přední sedadla. Autobus si to s námi funěl do dobrnického kopce a kluci se vzádu škorpili a hádali. V tom na poli cosi zahlédli. "Hale,vole, srnky!" ozval se první. "Ty debile, to jsou zajíci," křičeli další. "Tak se pořádně podívej, ty hajzle, srnky to jsou, srnky!" "Zajíci!" "Srnky!" Jejich křik lomcoval celým autobusem. Řidič hvízdnul na prsty a byl klid. I když vlastně nevím, jestli nemá na dotykovém displeji ikonku pro hvizd. Možný to dneska je. :-) Ze předního sedadla se nadzvedla malá holčička s velkou bambulí na čepici, otočila se dozadu, přes celý autobus tenkým a milým hláskem zavolala: "Klucííí, to byly slnkyyy." Hádka započala znovu. Ale to už jsme byli v Dobrnicích u školy. Kluci se postrkovali u dveří, vyskákali jeden přes druhého ven a hrnuli se ke škole, kdo tam bude první. Jeden z nich se za chvilku vrátil zpět. Něco si v autobusu zapomněl. Tašku! Debil!

Před školou autobus naštěstí pár minut čeká. Jízda č. 16 skončila a další jízda č.14 začíná až v 6:56. Kluci se už stačili přezout a rozsvíceným oknem bylo vidět, jak se honí po třidě, pošťuchují a perou. Vyučování jim zřejmě začíná už po sedmé hodině, ale nejdříve se musí vyřešit, kdo že měl pravdu. Jestli srnky nebo zajíci!

Připomnělo mi to naši docházku do obecné školy ve Smrdově. To ale byla opravdová docházka. Žádný autubus neexistoval. Srnky a zajíci jo. Chodili jsme den co den i v sobotu tři kilometry do zasněženého kopce, brodili se sněhem přes pole, jak malí polárníci. Na hlavách kulichy, přes pusu šály, jen oči s ojíněnými řasami nám vyčuhovaly do zimy. Jinak to bylo podobné jak dnes. Nahrnuli jsme se do vytopené třídy, pošťuchovali, prali a hádali. Pamatuji si z té doby taky svoji první poznámku:

"Běhal po třídě a prudkými údery (ukazovátkem) poškozoval školní majetek!" :-)

Narozdíl od dnešních nezbedníků jsem nedostal jen tu poznámku, ale i tím ukazovátkem.

Školním autobusem mohou cestovat nejen děti a důchodci, ale taky ostatní veřejnost. Teď na osmou jsou však skorem všichni v práci, tak v Hroznětíně a Číhošti přistoupily jen dvě mladé, ale zato hezké maminky. To se mi pro změnu vybavilo jiné škádlení. No nic. Jedeme dál. :-)

Dalších pár dětí přistoupilo na křižovatce u Prosíček a pak ještě v Hradci, takže do Ledče přijížděl autobus docela zaplněný. Vystoupil jsem z něho jako poslední a vydal se kolem Billy po lávce vzhůru na sídliště. To už ale krásu zasněžené krajiny a srnky vystřídaly posypané chodníky a po nich volně pobíhající psi. -sv-  

Ty vole, je to srnka nebo zajíc? :-)