Zánik ženské cudnosti

Zánik ženské cudnosti a sexuální zdrženlivosti vytváří kulturu smrti

Zánik ženské cudnosti a sexuální zdrženlivosti (delšího randění) znemožňuje totiž muži, aby uvěřil, že právě jemu a jeho mužství, které v sobě ovšem zahrnuje i morální závazek, vzdává žena hold, že nejde jen o dočasnou sexuální transakci, při které je stejně zaměnitelný, jako jeho předchůdce.

 

Kultura smrti a rodová ideologie

Jestliže patriarchát platil dosud v každé známé společnosti, není to jistě náhoda. S jeho zánikem se v západní společnosti objevila i sexuální svoboda „tekuté lásky“ (Z. Bauman) z principu nezávazných přelétavých vztahů, které přetěžují sex a často ani nehledají zakotvení. Není divu, že se muži cítí bezprizorní. Ztratili nejen tradiční roli živitele a ochránce, ale ve veřejné sféře, své dávné doméně, musí konkurovat často agresivnějším kariérním ženám, pro které se firma stává alternativní rodinou. Feministky to v protikladu k tvrzení evoluční sociobiologie vidí jako osvobození obou pohlaví, protože mají stejnou volbu.

 

Tak to ovšem není. Tradiční sexuální morálka, na rozdíl od feminismu, byla konstruktivní snahou rozdíly mezi mužem a ženou zvýraznit a nejen symbolicky zapřáhnout do společného cíle, nikoli je ignorovat a likvidovat. Moderní bezdomoví zasahuje muže i ženy stejně nelítostně. Kariérou potlačený mateřský instinkt se často neúprosně a opožděně prosadí, bez ohledu na nemožnost vytvořit láskyplné manželství.

 

Možná, že je ovšem feminismus nevyhnutelnou odpovědí na rozpad tradiční sexuální morálky, na dnešní volnost, rovnost, promiskuitu. Dokud bylo manželství bezpečným přístavem, nabízelo ženě ochranu a status matrony. Žena mohla být navzdory pozdější ztrátě erotické přitažlivosti dominantní paní domu a tolerovat proto mužskou nadvládu ve veřejném životě. Ostatně monogamní oběť, kterou muži přinášeli, měla i své výhody. Představovala jisté džentlmenství a ženy byly drsného konkurenčního boje o živobytí uchráněny. Každý vládl na svém území. Každý se musel něčeho vzdát. Sexuální rovnostářství udělalo z mužů sériové děvkaře a ženám nezbývá než si z teritoria mužů uchvátit, co se dá.

 

Výsledkem je dnes často matriarchát, kde dítě už zná jen přelétavé partnery svých nešťastných matek a nemá ani vágní představu, co znamená „otče náš.“ To je možná ještě smutnější než vymírání západní společnosti. Feministky, tak jako kdysi marxleninisté, jistě ani netuší, že ideál unisexu, za nějž bojují, vytváří kulturu smrti.