Půlnoční nutkání

V sobotu před půlnocí jsem dostal chuť na jablko. Vyšel jsem do noci na zahradu a rozhlédl se po nebi, zda neprší. Dnes má být ještě úplněk, ale nebe je samý mrak, na zahradě tma, jen pouliční osvětlení z návsi mi svítí trochu na cestu. Došel jsem popaměti vlhkou trávou, zřejmě přeci jen trochu večer sprchlo, až k jabloni u plotu, kde jsem v trávě vyplašil ježka. Utrhl jsem si téměř poslepu a jak malý kluk jablko. Dal si ho do kapsy a zamířil se pod bez vymočit. Taky jak malý kluk, jen se slabším proudem. :-) Na listech bezu vlhkých od deště se před mýma očima odráželo zajímavé světlo z návsi, po nebi pluly trhance šedivých mraků, ptáci i potemnělá ves už spali a měsíc zřejmě s nimi.

Donesl jsem si jablko dovnitř, opláchnul si ruce a také jablko pod tekoucí vodou, trochu je osušil, položil jablko na stůl a vrátil se ven s foťáčkem. Nasměroval jsem objektiv na bezový keř ve výši mých ramen a párkrát jen tak bez ostření a míření zmáčknul spoušť. Pak jsem se spokojeně vrátil do chalupy. Z rádia právě zněla česká hymna. Já usedl k svému počítači, zakousl se do jablka a napsal tento fejeton.  -sv-