Vzhůru po žebříku

Dnes v noci nad ránem jsem měl sen. Šplhal jsem po žebříku na křižovatce U Moštárny na sloup venkovního vedení vyprostit papírového draka pro moji vnučku. Když jsem se uhnízdil na poslední šprusli žebříku a začal draka opatrně vymotávat z drátů, ve sloupu zapraskalo a začal se poroučet k zemi a s ním i žebřík a moje metráková maličkost s drakem v ruce. Zpřetrhané dráty kolem mě zlověstně jiskřily, dva sklouzly po papírovém draku mimo můj dosah a já přistál šťastně na trávníku a snažil se drátům vyhnout. Vyvázl jsem z toho sice celý potrhaný, odřený, ale bez zlomenin, popálenin, živý. S neporušeným drakem v ruce. Předal jsem ho vnučce s úsměvem namachrovaného Supermana a upaloval jsem pod bytovku v ulici Na Sibiři, kde jsem měl za 20 minut oddávat mladý pár. Již mě tam vyhlíželi. Omluvil jsem se, že se musím jít domů ještě trochu upravit, vyběhl schody do druhého patra, zazvonil u dveří svého bytu a v tom jsem se naštěstí probudil. To bych si zase něco vyslechl! :-)

Když jsem pak v reálném ránu šel na štěpánovskou náves nasekat kosou králíkům mladý jetelíček, zahlédl jsem u zvoničky opřený žebřík a u něho dvojici mladých děvčat v pracovních úborech s plechovkami barev a štetcem v ruce. Vypravil jsem za nimi, slušně se pozeptal, zda bych se nemohl po žebříku podívat nahoru ke zvonu, že ho sem před sto lety nechal pořídit můj děda starosta a že na držáku zvonu by měly být železné pásky s nápisy z roku 1919. Líná huba - holé neštěstí, se říká. :-)

Jako by mi jedna snová zkušenost z noci nestačila, vylezl jsem opět až nahoru ke zvonu, kovové pásky sice našel, ale nápisy neviděl. Ach, ty moje oči. Slezl jsem tedy dolů, děvčatům oznámil, že si skočím pro fotoaparát a vše musím dokumentovat.

Když jsem se vrátil s foťáčkem ke zvoničce, jedna z dívek už byla nahoře u zvonu a volala na mě:

"Ty nápisy tady jsou! Podejte mi ten foťák, já to vyblejsknu."

Podal jsem jí fotoaparát na žebřík a ona udělala několik snímků. 

"Je tam pod stříškou špatně vidět, ale snad tam něco bude," podala mi foťák dolů.

Poděkoval jsem a šel si fotky na počítači prohlédnout. Nádhera! Na horní hraně dubové hlavy zvonu jsou vidět tři železné pásky a na nich tři špatně čitelné nápisy. Při troše znalosti a fantazie jsem je rozluštil jak Champollion hieroglyfy takto:

KU.SLÁVĚ.BOŽÍ.POSTAVIL.1919.

VRBA.JAN. STAROSTA. L.P.17/11.1919

MATĚJKA.ALOIS.KOVÁŘ.LEŠTINA.1919.

No konečně mám doklad, že tomu tak opravdu bylo. Při srazu rodáků to nešlo vyfotit.

Vrátil jsem se na náves, děvčatům poděkovat. Ta se mezitím přemístila ke kříži a už ho mastila štetcem a barvou. Poděkoval jsem a požádal je, jestli si je taky nemůžu vyfotit. Souhlasily, tak jsem na  nic nečekal a dvakrát zmáčkl spoušť. Zkontroloval si na displeji, že se snímky podařily a povídám: "Mám vás tam obě sice zezadu, ale i tak vám to tam sluší! :-)" To je rozesmálo, já ještě jednou poděkoval a vracel se ke svému notebooku, abych vše začerstva pro vás zpracoval. Tady to je! -sv-