Sekáč na konci léta

Skončily žně a začíná září. Úmorná vedra vystřídal studený déšť. Sedíme s Falcem na chalupě a nechce se nám ani jednomu ven do mokra. Z venku nás přišla do chalupy opět po roce navštívit Nohavicova  myš na konci léta.  Falco jako správný myšilov se o ní postaral. Teď si čistí tlapy a já se mohu věnovat datlování na klávesnici. Z rádia zní píseň s textem Milana Lasici nazvaná Milovanie v daždi v podání Richarda Müllera. To já už mám, bohužel, jiné myšlenky, a tak mě, abych ho přebil, napadlo vyhledat pro vás něco o žních a dešti ve svém tvůrčím šuplíku. 

Žně patřily vždycky sekáčům, než je teda vystřídaly kombajny. Ze svého cyklu kreslených vtipů Sekáči jsem pro vás jednoho vybral. Sice nekosí obilí ani trávu, ale snaží se. No, ale nejde mu to zrovna od ruky. Za 40 let, co kosit započal, má posekáno asi tak jednu čtvrtinu. On to totiž není žádný urostlý pán, ale spíše takový malý sekáček, a pole před ním není lán, ale takový velký k..táček. No uvidíte sami.

Abych se však nehrabal pouze v minulosti, ke kreslenému vtipu přidám ještě část textu mé vlastní písně ze současnosti. Jmenuje se se Melancholická a je jak o dešti, tak i o sekáčích. Sice text a kresba spolu ani trochu neladí a nesouvisí, ale to je fuk. To je jen takový nesourodý slepenec, jako třeba manželství. :-)

Melodie k písni taky existuje a ta s ní kupodivu ladí. Kdyby neladila, tak by to bylo blbý. S tou melodií se vám pochlubím možná někdy příště. Říkám možná. Musím ještě hodně cvičit. :-) -sv-