Všechno, co mám rád

V sobotu ráno mi v 07:59 poslala dcera Štěpánka źprávu SMS: "Spis?"

No, nespal jsem, ale taky zprávy nepřijímal. Měl jsem vypnuté vyzvánění.

Pokoušela se mi proto dovolat v 09:21 a v 09:45. Opět marně.

Napsala mi tedy v 10:05 e-mail: "Nezvedáš telefon, jsi v pořádku? Š."

Mail jsem objevil až před polednem a hned ji volám. Ozvala se z auta: 

"Jedu za tebou. Nezvedal jsi mi telefon, tak se jedu podívat, co je s tebou. Jsem už v Sázavce a vezu ti nákup. Všechno, co máš rád!"

Za pět minut stála u chalupy. Falco ji hned zavětřil a čihal na ní u dveří. S plnou nákupní taškou a Falcem za dveřmi se nemohla ani dostat dovnitř. Musel jsem Falca odehnat, abych mohl dceru přivítat a políbit. 

"Rád tě vidím. Co se děje, že jsi tak najednou dorazila?"  

"Co se děje? Nebereš mi telefony, tak se jedu podívat, co je s tebou?"

"Co by bylo, někdo mi vypnul zvonění, asi ten ..... brácha Alzheimer :-)" odpověděl jsem.

"Chystám oběd, dáš si se mnou, mám dobrou polévku, uzenou," nabidl jsem ji.

"Jo, tu si dám, ale já ti taky vezu oběd, grilované kuře, ještě teplé, dám si ho s tebou. A pak ti vezu další věci, co máš rád," a začala z tašky vyndávat pórek, ředkvičky, rajčata, sardinky v oleji, zakysanou smetanu, dvoulitrovou petku Kozla, čokoládovou Delisu, čerstvý chleba, jihočeské máslo, oštiepok a anglickou slaninu. Dokonce i toaleťák a drátěnku na nádobí. A taky konzervu pro psa, tu sice nemusím, ale Falcovi se hodí. :-)

"Co blázníš? Já tu mám co jíst! Vždyť jsme spolu byli ve středu v Bille a toaleťák jsem si koupil už v úterý v pojízdné prodejně. Nepoužitej. :-) Co jsem dlužen?" ptám se. 

"Nic. Aspoň tu budeš mít něco do zásoby. Ale polívku máš výbornou. Tu mě musíš taky naučit. Co to v ní je, rýže?" ptá se.

"Jo, rýže a taky kmín, pepř, nové koření, cibule, podravka, sušené houby, můžeš tam přidat i zeleninu, nebo místo rýže kroupy a hlavně nesmíš zapomenout na uzený koleno. To hodinku, dvě povařím a pak ho vyndám, rozporcuju a vždycky se o něj rozdělím s Falcem. Já se postarám o masíčko, něco nakrájím do polívky, zbytek dám do lednice na další využití a na Falca zbydou kosti, kůže, šlachy a tlustý," vychrlil jsem na ní svůj recept.

"Je to dobrota, nic lepšího jsem nejedla, fakt," pochválila mé kuchařské "umění".

Po uzeném a grilovaném obědě jsme spolu poseděli naproti u stolu. Já ji přečetl svoje nové články, verše a nápady. Ukázal ji taky některé historické rodinné fotografie a zajímavá videa. Probrali jsme i prezidentské volby. Štěpánka přitom "hřebelcovala" Falca a po hodince se chystala k odjezdu. Rozloučili jsme se ve světnici, aby Falco nezbořil bránku v plotě. I tak jsem měl plné ruce a nohy práce ho udržet. Nechtěl Štěpánku pustit z chalupy. Začal jsem uklízet nádobí a nákup, když v tom zazvonil telefon.

"Tati, nemůžu vyjet, máte to tu samý led, co mám dělat?"

"Vydrž, jdu ti napomoc," přezul jsem se, vzal lopatu a taky popelnici s popelem a vyrazil za ní. Stála se skoro terénní Kiou mimo vozovku na zasněženém a zleďovatělém trávníku, rejd vytočený k vozovce co to šlo a prokluzovala na místě. Trochu jsem ji odházel sníh před přední nápravou, nasypal popel pod kola a pomohl ji zatlačením auto srovnat, pak zacouvat na delší rozjezd, což s mým dalším zatlačením stačilo k pozvolnému výjezdu na vozovku. Tlačit, to já umím! :-)

Mávl jsem na ni, ať nezastavuje a jede. Otevřeným okýnkem na mě zavolala: 

"Díky a ahoj!"

"Jo, ahoj a jeď opatrně," volal jsem za ní, za tou, co mám taky rád. -sv-