Volby s dopomocí

Tak tys volil Piráty? Nekecej. To já jsem volil ANO. Koho jinýho? Piráty, to já bych nemoh, ty maj ve znaku černou vlajku se smrtkou a propagujou legalizaci tý majoránky. 

Nejdřív jsem předtím vyvenčil psa, voholil se, vzal si čistou košili a kabát, do kapsy vobálku s volebníma lístkama, taky vobčanku a vyrazil volit. Hnedka v pátek vodpoledne. Po šestý. Na chodníku před barákem na mě čekal kamarád Jarouš. Byli jsme spolu tak domluvený. Von se mnou chodí volit každý volby. Řiká, že tomu nerozumí a že dá jen na mě. Jen kdybych kandidoval já, tak by prej věděl, koho volil. Den předem mi v hospodě strčil modrou vobálku s hlasovacíma lístkama, ať mu jeden vyberu, vostatní ať vyhodím, aby se mu tam nepletly. No, co se směješ? Fakt. 

Víš, von ani neví, kam má jít volit. Přitom je úplně normální. Dyť ho musíš taky znát, dělal za komoušů na vejboře! Něco přes bezpečnost, či co. Zvlád by to určitě sám, ale prostě jen spolíhá na mě, no. Šlapeme tak spolu dolu do města ke škole, čumíme po ženskejch, vodvolíme a mažem zase zpátky. Cestou se ještě stačíme zastavit na jedno, dvě Na Růžku, nebo teď vlastně U Martina. K volbám tak chodíme spolu pravidelně splnit si tu svojí vobčanskou pozornost, teda povinnost.

Tak tomu bylo vloni, co byly ty krajský volby, i letos. A předtim taky. Jedinej problém s nim byl za plentou, kde se prej snažil zalepit tu vorazítkovanou vobálku s volebním lístkem. Já tam za nim nemoh, viď. Nešlo to. Musel sem bejt před tou diskontní čárou. A tak to dvakrát volíz! No a co? Už ani ty vobálky nejsou, co bejvaly. Tak ji vhodil do urny nezalepenou. Snad to nevadí a snad z ní ten blbej lístek nevypadne, že jo?

Zpátky jsme spolu došli až před náš barák. Víš, kde bydlim? Víš? Tak tam. Tam sme se rozloučili. Von Jarouš bydlí hned naproti přes ulici se svou starou. Ta ale volit nechodí. Že prej je to stejně na hovno. 

Vlez jsem do baráku, domovní dveře se za mnou zavřely, máme tam to Brano a zvenku kouli, víš? Čekal jsem na chodbě na vejtah. Trčel zase někde až úplně nahoře. Voni nám ho tam Novákovi furt nechávaj votevřenej. V tom na dveře zvenku někdo zaklepal. Až jsem se lek. Otevřel jsem dveře a von Jarouš! Celej zvědavej.

 

"Hele, a koho sem to doneska vlastně volil? Víš, kdyby se mě někdo ptal."

"Volil si, Jarouši, ANO, stejně jako já," vodpověděl jsem mu s úsměvem.

"ANO? Kdo to je?" ptal se Jarouš dál.

"ANO, to je Babiš. Volil si Babiše," vysvětlil jsem mu to.

"Ahá, Babiše? Tak to jo. Já se lek, aby to nebyli komunisti, to bych se snad styděl říc. I když za nich to bylo jednodušší. To jsme volili jenom jednu stranu. Nějakou Národní frantu," mudrcoval na chodníku před barákem kamarád Jarda, co dělal kdysi na vejboře.

 

Vejtah mezitim sjel dolů a zase mi ujel. No nic, pudu těch pár schodů pěšky! :-)

Odposlechl za vás u autobusu Stanouš -sv-