Vím, kam patřím
17.11.2018 00:28
Bude to jak scéna z nějakého gangsterského filmu:
Na venkovský hřbitůvek přijede bílý Volkswagen Tiguan, ze kterého vystoupí prošedivělý pětašedesátník v džínách, džínové košili a černé bundě, na pravé noze sandál, na levé pouze pletenou ponožku, pod ní bude prosvítat bílý nemocniční obvaz, opírat se bude o francouzské hole a bude pomalu kráčet k partě kameníků, která o pár metrů dále bude dokončovat instalaci nového klasického jednohrobu. Za kulhajícím mužem bude kráčet dvojice starších žen v černém, zřejmě jeho sester, s urnou v ruce, a za nimi jako poslední opustí auto mladá řidička, taky celá v černém, s až po pás dlouhými v záři listopadového slunce trochu nazrlými vlasy. V ruce ponese kytici býlých lilií..Čtveřice v černém se shromáždí u nového hrobu, kameníci od nich převezmou hnědou urnu se jménem zesnulého a uloží ji do připraveného nosiče uren. Poté horní polovinu hrobu zakryjí žulovou deskou, pod černý leštěný oltář s prostým katolickým křížem nainstalují kamennou lampu a kamennou vázu a začnou po sobě hrob uklízet, odnášet nářadí do firemního auta, zatimco jejich šéf po společné obhlídce dokončeného hrobu inkasuje od kulhajícího muže silnější balíček dvou a pětitisícovek. Následovat bude podání ruky a odjezd firemního auta.Trojice žen taky obhlédne hrob, vloží kytici do vázy, zapálí svíčku ve svítilně, rukou pohladí krycí desku a ve společném mlčení postojí chvíli u hrobu.
Tak nějak to dnes dopoledne proběhne na smrdovském hřbitově u hrobu číslo A20, ve kterém po 12-ti letech od úmrtí nalezne svůj hrob náš strýc Pepa a někdy, až mě tenhle život omrzí, k němu přilehnu i já. Potom k nápisu na pomníku, kde je zlatým písmem napsáno Josef VRBA *16.2.1928 Štěpánov +6.7.2006 Praha přibude jméno dalšího Vrby, a to Stanislava, taktéž rodáka ze Štěpánova. Dva solitéři zde budou odpočívat v těsné blízkosti rodinného hrobu Vrbových.
Mně sice moje poslední manželka Iveta darovala před asi desíti lety k narozeninám hrob na starém ledečském hřbitově, ale potom, co mi vyvedla ona a hlavně taky ledečská radnice a jejich právnička nechci být pochován v Perle Posázaví. Patřím sem na smrdovský hřbitov, kolem kterého jsem na přelomu 50. a 60. let chodil do školy a kde jsou pochováni moji rodiče, prarodiče a dva bratři. Obklopen dalšími známými a sousedy.
Zažil jsem na sklonku tohoto roku hned dva pohřby v naší rodině a vím, co je s tím spojeno starostí a výdajů. Nechci sice zatím nikam odcházet, nemám žádné černé myšlenky, ale také nechci nechávat ty praktické starosti s tím smutkem spojené na své děti. -sv-
—————
