Víkend se cvrčkem
28.08.2018 00:28
Život na venkově přináší různá překvapení. Těch nečekaných návštěv, co zažila moje světnice za poslední tři roky, kdy zde coby odložený senior přebývám sám, bylo bezpočet. Na těchto stránkách jsem již psal o vlašťovce, budníčkovi, vážce, ropuchách, myši, kobylce, pavoucích, svini Vaňkovi, psu Falcovi, mezi časté návštěvníky patří také vosy, sršni, včely, motýlci, můry, mravenci a tento víkend to byl dokonce i cvrček. To byl ale cvrkot! :-)
Přes den o něm nebylo ani vidu, ani slechu. Ale jakmile jsem večer pozhasínal světlo, radio a notebook, začal cvrčet. Tedy on, cvček domácí, ne já. :-) Ozýval se někde za postelí pod otevřeným oknem, kde jsem se chystal právě ulehnout. Přišel na návštěvu zřejmě ze zahrady právě tím oknem. Jeho cvrkot mi nevadil, ale pomyšlení, že mi proběhne spícímu po tváři, příjemné nebylo. Proto jsem včera před ulehnutím se potichu rozhlížel po podlaze a stěnách, zda toho malého muzikanta někde nezahlédnu. A měl jsem štěstí. Já a koneckonců i on.
Asi dvoucentimetrový tvoreček se totiž vydal v přítmí světnice uhlopříčně po podlaze směrem do kuchyně, kde jsem si na něj počkal se sklenicí v ruce a jakmile se na chvíli zastavil, tak jsem ho sklenicí přiklopil. Pohodlnější pro mě by bylo ho zašlápnout a vymést otevřeným francouzským oknem ven na zahradu. Bolí mě totiž záda. Ale za to cvrček přeci nemůže. Vždyť zašlápnutí by zase bolelo jeho! Tak jsem pod sklenici opatrně zasunul srdečné přání k narozeninám a cvrčka i se sklenicí přemístil na stůl, nasadil si brýle a jal se ho přes dvě skla zkoumat, zda to je skutečně on.
Skleněné vězení se mu zrovna nelíbilo. Vyskakoval ve sklenici nahoru a dolu jak čertík, až se unavil a zůstal sedět nad srdečným přáním od sestry Lídy z Brodu. Ta mu neublíží, má také všechnu havěť, i tu lidskou, ráda. Vždyť bývala staniční na dětském.:-)
Na Wikipedii jsem se zatím o něm dočetl toto:
Cvrček domácí je hojným nevítaným obyvatelem ústředně vytápěných budov (třeba ústřední výbor strany - pozn. -sv-) po celém světě, kde požírá uskladněné potraviny a v noci obtěžuje hlasitým cvrkáním, které vydávají pouze samečci třením křídel o sebe ve vzpřímené poloze, na kterých u kořene mají silné žilkování. Křídla samiček jsou hladká.
Takže to je sameček, když cvrká. Ženskou bych tu cvrkat nesnesl. Ta sice taky dokáže mile cvrlikat, ale je to potvora falešná. :-) S tímhle klukem se snad nějak domluvím.
Dorůstá délky 16–20 mm. Má poměrně štíhlé, běložluté tělo s hnědou kresbou na hlavě a hrudi, dvěma dlouhými štěty na zadečku a poměrně dlouhými tykadly. Samice má na rozdíl od samce na zadečku navíc kladélko.
To by taky sedělo. Kladélko naštěstí nemá. Je to kluk, vlastně kolega.
Cvrček je plachý živočich, který bývá většinou dobře ukryt na nějakém nedostupném místě, například za nábytkem apod. Jde o typického všežravce, který dokáže pozřít téměř vše stravitelné. Místnost, ve které se cvrček domácí chová, se nazývá cvrčkárna.Pro svůj život preferuje místa s teplotou nad 28 °C a vysokou vlhkostí vzduchu. Proto bývá velice hojný v pekárnách, lázních nebo v teplých sklepech domů. Nejraději přebývá v místnosti s potravinami.
No, dneska by si asi už moc tepla v mojí cvrčkárně neužil, dřív tu se mnou přebývala mazlivá pekařinka, to by se mu asi taky líbilo. :-) Ale to už je tak dávno, že to dneska není pravda. To on určitě nepamatuje, neboť se dožívá maximálně 1-2 let a již během první tuhé zimy většinou zahyne. To já jich už přečkal pětašedesát! Přitom jsem taky všežravec, v tom bychom si rozumněli.
Tenhle exemplář cvrčka domácího měl včera štěstí, že jsem ho nezašlápl, ale šetrně odchytil a identifikoval. Já hlava vrbová jsem ho zapomněl okroužkovat! Vynesl jsem cvrčka před půlnocí ven a vypustil do ostružinového keře. Ale musel jsem to udělat. No, kdo jiný, než my! Kterej jinej vůl by to pro něj udělal? :-)
Tam si může nyní cvrkat, jak mu bude libo. -sv-
—————
