Viděl jsem Ježíše
16.02.2018 00:55
A nejen viděl, ale dokonce i slyšel. Jidáše sice taky, ale o tom jsem toho na těchto stránkách napsal už dost a dost. Tentokrát jsem je však viděl včera večer oba, a to Jidáše v podání Václav Noida Bárty a Ježíše jako Kamila Střihavku. Oba byli úžasní. Určitě lepší, než ti Jidáši ledečtí.
Na podiu Hudebního divadla v Karlíně jim dobře sekundolval i Jiří Korn jako Herodes a Dasha coby Máří Magdaléna. Bohužel dojem z celého muzikálu Jesus Christ Superstar nám platícím divákům pokazila první hodina představení, kdy soudruzi zvukaři asi někde udělali chybu. Hudba byla příliš hlasitá, zpěv všech protagonistů jakoby ořezaný a tím i nesrozumitelný, diváci se dívali po sobě a tleskali jen sporadicky.
Pamatuji doby, kdy hlasy Pavly Břínkové nebo Laďky Kozderkové i bez mikrofonu zněly krásně celým karlínským divadlem a včera od 19. do 20. hodiny večerní nepomohly ke stejnému efektu jak Jidášovi tak i Ježíšovi ani porty za uchem a řada výkonných reproduktorů nad jevištěm. Nad nimi běžely anglické titulky, ze kterých jsme luštili, o čem že ti kluci dole na jevišti česky zpívají.
Naštěstí se po přestávce zvukaři pochlapili a svoji aparaturu vyladili natolik, že se z hlediště začal postupně ozývat bouřlivý potlesk, jak děj Kristova utrpení a Jidášovy zrady gradoval od jeho polibku v zahradě Getsemanské, přes bičování Krista před Pilátem, Jidášovo oběšení, Petrovo zapření, symbolickou křížovou cestu, ukřížování a nanebevstoupení.
Syn Páně jako obdivovaná Superstar se na sklonku svého pozemského života dočkal nejen Jidášovy zrady a Petrova zapření, ale i nelibosti svých fanoušků a fanynek, krutosti žoldnéřů, alibismu vysokých státních úředníků a posměšků lůzy i samotného krále.
Se Štěpánkou jsme si vychutnávali kytarová sóla rockové opery, Střihavkův a Noidův zpěv i zajímavou choreografii a scénu. Z první řady na prvním balkóně to byl po přestávce opravdový zážitek. Do té doby však utrpení a rozčarování, že je vůbec něco takového na profesionální scéně možné. A v životě? O tom, bohužel, víme také své. -sv-
Vlastní biblický příběh muzikálu tvoří kulturní základ evropské civilizace, nese morální poselství bez ohledu na to, zda někdo na existenci Ježíše coby Syna Božího věří či nikoliv. Ani v nejmenším nezestárla hudba, která je jeho nedílnou součástí, a kvalita zpracování příběhu, který bychom mohli nazvat Evangelium podle Jidáše. Nechce se ani věřit, že autorům díla bylo v době jeho vzniku pouhých jednadvacet, respektive pětadvacet let. Michael Prostějovský
—————
