Veršování na houpačce

Přímo nad chalupou nám vede letecká linka. Za příznivého počasí lze na nebi zahlédnout během hodinky desítky letadel, které nebeskou modř počmárají sem a tam, jak moje malá vnučka křídou zápraží. Rád sedávám na houpačce a sleduji ten šrumec nad sebou dalekohledem. Už mám odpozorované, kdy poletí obří čtyřproudové stroje, které rozpoznám i podle charakteristického zvuku. Několikrát jsem o jejich průletu informoval svoji dceru Štěpánku pomocí SMS: "Už letí Jumbo Jet!" A ona mi v ten samý okamžik z 10 km vzdušnou čarou vzdálené Ledče odpovídala: "Už ho vidím!"

Za letní noci je pak  mohu taky sledovat jako blikající hlučící světýlka na noční obloze. Nádherná jsou po západu slunce, kdy se na obloze blyští, jak střep zrcadla, který za sebou zanechává narůžovělý zip. Při představě, že rozpětí jejich křídel dosahuje až 79 metrů a letí rychlosti 900 km/hod, mě mrazí v zádech. Vždyť to je vzdálenost, jak u nás ve vsi od Vrbáku k Návesáku, což jsou dva štěpánovské rybníky, ve kterých kdysi pobýval Doubkův vodník. Ten by dneska koukal, co mu to plaší dušičky!

Včera v pátek 18. března byl zrovna takový krásný předjarní den, kdy jsem ze své pozorovatelny na houpačce s triedrem u očí a s Falcem u nohou vydržel letící obry na vymetené obloze sledovat téměř dvě hodinky a napočítal jich osm desítek.  Moje počínání možná někomu může připadat pošetilé, ale to je jeho problém, mně je na houpačce neskutečně fajn a napadají mě zde přitom třeba i takovéto verše:

Proč koukáš na ty letadla?

zeptala se mě vnučka.

Jestli z nich třeba nespadla

bílá sněhová vločka.

Že by sníh padal? Z letadla?

To se mi, dědo, nezdá!

Mě jiná možnost napadla:

Co padající hvězda?

Ne, děvče, hvězda, ani sníh,

z letadel nepadají,

já se jen dívám, která z nich,

andělská křídla mají.

Andělská křídla? S letadlem?

I když to zní moc pěkně,

Ty se se tam díváš triedrem,

letuškám pod ty sukně.

-sv-