Už rostou!

Poslušen pokynů paní doktorky Terezie, že se mám denně alespoň 20 minut věnovat chůzi, vypravil jsem se dnes po obědě na procházku. Abych ale jen tak zbůhdarma nebloumal vesnici, vyrazil jsem polní cestou k lesu a pak pro změnu lesní cestou do lesa s košíkem na houby. Ano, na houby. Nic jsem nedal na řeči sousedů, že prý nerostou. To by v tom byl čert, abych já teď v červnu nenašel alespoň nějakou mochomůrku. Sbírám totiž v lese skorem všechno i prázdně flašky od piva nebo pírka sojky. :-) 

Když si nejsem jist, tak doma pak houby zkontroluji podle atlasu hub a až potom vyhodím na kompost. Touhle dobou by už mohly růst kováři nebo křemeňáci. A taky, že jo! Hned pár desítek metrů po vstupu do lesa jsem na zvýšeném okraji lesní cesty zbystřil dvě hezké hlavičky hřibů. Jakmile jsem jim nakoukl pod sukně, tak jsem poznal, že se jedná o kováře, oba dva pěkné kousky. Očistil jsem je nožíkem a vložil do košíku. 

V lese bylo dost sucho, přestože včera nám tady sprchlo, tak jsem pokračoval dál do hlouby lesa raději po cestě až tam, kde znám pár míst, co rostou kováři nebo křemeňáci. Už jsem ale žádného z nich nenašel. Zato růžovek - masáků cestou zpátky lesem hned několik a taky pár lišek. Pak hodně mochomůrek šedivek, ale ty sbírám jedině, když je bída. Ta dneska nebyla. Nesl jsem si asi tak půlku košíku hub a spokojeně vyhlížel okraj lesa, abych už šlapal mezi poly zpět k domovu.

Doma jsem houby očistil a taky vyfotil, abych se vám pochlubil, že opravdu rostou. Večer je nakrájím a zítra k obědu si připravím zapečené domácí fleky s houbami, cibulí a vajíčkem. Možná přidám i kopřivu. To bude dobrota! A ještě ji okořením obrázkem a verši z mé sbirky. :-) -sv-

Houby voní na plechu,

tenoučké plátky,

krájíváš  je o sto šest,

nožíkem krátkým.

 

Vybíráš je z košíku,

jsi to čiperka,

pro zásoby na zimu,

jako veverka.