Unesli oddávajícího

Jednu srpnovou sobotu se měla konat svatba ve Sluneční zátoce přímo na Foglarově louce. Měli se tam brát dva mladí vodáci, kteří se na Sázavě seznámili. Teda aby bylo jasno, vodák a vodačka v sobě našli zalíbení a chtěli si v lůně krásné přírody říct své ANO. S paní matrikářkou jsme nebyli proti a byli nachystáni do Sluneční zátoky vyrazit. Sice místo obvyklé matrikářky Marušky měla tu sobotu vykonávat úřad její kolegyně Jaruška, ale to může být svatebčanům jedno.

Ve středu tři dni před svatbou za mnou na radnici přišli tři mladí lidé. Představili se mi jako přátelé nastávajícího ženicha a nevěsty, taky vodáci. Prozradili mi plán, jak chtějí tu jejich svatbu trochu zpestřit. "Na svatbě se většinou unáší nevěsta, ale mi bychom tentokrát chtěli unést oddávajícího, tedy Vás. Co tomu říkáte?" zeptali se přímo.

"No jestli si troufáte unést metrákového chlapa, tak si mne klidně uneste. A můžu vědět kam a co mě to bude stát?" přistoupil jsem na jejich hru.

Všechno mi ihned vysvětlili. Svatba bude probíhat na Foglarově louce. Ženich a nevěsta přede mne nastoupí i se svědky. Ženich bude mít sádru na noze, skutečnou sádru, má zlomenou nohu. Svatebčané budou stát v otevřeném kruhu podél obou snoubenců. Jakmile začnu se svatebním projevem přijede na louku doprostřed toho kruhu plátěný Velorex, z něho se vysouká jiný svatebčan, prý taky ženich a spustí: "Pane starosto, kde jste? My Vás už půl hodiny čekáme na hradě. Od půl desáté jste nás měl oddávat?" 

Pak budu muset v tom Velorexu odjet ihned na hrad. Jak to vysvětlím a zařídím je jenom na mě.

Nápad se mi zalíbil a svoji roli uneseného oddávajícího jsem s radostí přijal.

Jak jsme se domluvili, tak to v sobotu proběhlo.

Na Foglarově louce jsem předstoupil před oba snoubence, rozevřel desky se svatebním projevem, usmál se na nevěstu, pokynul ženichovi a spustil:

 Vážení snoubenci,

rádi jsme s paní matrikářkou vyhověli vaší žádosti a přišli sem do krásného koutu přírody i s naším úřadem, abychom ....

V tom se z lesa vyřítil plátěný a zaplátovaný Velorex, z něho vyskočil mladý muž ve svátečním obleku s myrtou na klopě a povídá vzrušeně:

"Pane starosto, kde jste? My Vás už půl hodiny čekáme na hradě. Od půl desáté jste nás měl oddávat?" 

Zatvářil jsem se překvapeně, sklapnul desky s projevem, odložil je na stolek a otočil se na matrikářku: "Jaruško, je to pravda? My máme být na hradě?"

Matrikářka Jaruška o ničem nevěděla a byla opravdu překvapená: "Já o ničem teda nevím, víte přeci, že zaskakuji za Marušku, a ta mi nic takového neříkala."

Protože byl opravdu horký den, oddával jsem jenom v košili s krátkými rukávy, sako jsem měl pověšené na nedalekém smrku. Došel jsem si starostenským krokem pro něj, z náprsní kapsy saka vytáhl malý diář, zalistoval v něm a i s diářem se vrátil před snoubence. "Je mi to trapné, ale ten mladý muž má pravdu. Před Vámi jsme měli oddávat na hradě. To je situace! Ale víte co, vy jste tady taková veselá parta, já vás na chvíli opustím, odjedu tady s řidičem v tom jeho vozítku na hrad zachránit situaci. Vy, Jaruško, zatím sbalte úřad a služební Toyotou doražte za námi. Máte řidičák?" mrknul jsem na ni. Měla a neprotestovala.

Zato maminka nevěsty protestovala a velmi rázně, že to teda ještě neviděla, abych to koukal dokončit, že se snad na tom hradě nepo.... 

Odzbrojil jsem jí úsměvem, nasedl jako spolujezdec do Velorexu, který se nebezpečně naklonil na moji stranu, a před zraky udivených svatebčanů zmizel v lese. Jen se za námi prášilo. V táboře Sluneční zátoka o 200 metrů dále jsme zastavili, já se z vozítka vysoukal a schoval se do jídelny, kde mě čekalo drobné občerstvení. Řidič zatím venku čekal na matrikářku, aby ji zastavil a vše vysvětlil. Velorex i Toyotu jsme schovali až do lesa za kuchyň.

Svatebčané se zatím zabavili. Pro ženicha a nevěstu měli nachystáno spoustu úkolů, včetně plavby po Sázavě, což pro ženicha se sádrou nebylo zrovna lehké.

Po čtvrthodince jsme s matrikářkou nasedli do Toyoty a přejeli od kuchyně na louku. Sezvali svatebčany, že obřad dokončíme. Na stolku uprostřed louky stále ležely moje desky se svatebním projevem a diář. Rozesmátí svatebčané včetně rozlobené maminky se znovu seřadili do toho svého otevřeného kruhu, ženich si zapnul sako, nevěsta zkontrolovala účes a mohlo se začít. Uchopil jsem velice důstojně desky, opatrně je otevřel a vytřeštil oči: "Kde je můj projev, někdo mi ho schoval!" zahrál jsem na svatebčany divadlo tentokrát já. :-)

"Já se na to už vyprdnu, ta holka se snad nevdá!" vyrazila ze sebe maminka a usedla na nejbližší špalek dřeva.

Ale vše dobře dopadlo. Po chvilce jsem svatebčany uklidnil, pokynul snoubencům, že to byla ode mne legrace a obřad na potřetí zdárně dokončil. 

V týdnu se pak za mnou na radnici zastavili mladí novomanželé s výslužkou a poděkováním. Moc se jim obřad líbil a mamince nakonec prý také. :-) -sv-