Úterý třináctého

Třináctého nemusí být jenom v pátek, ale třeba i v úterý. Jako tento týden. Efekt nebo vlastně defekt nešťastné třináctky byl přitom stejný. A nejen pro mě.

Po ránu kolem deváté hodiny najel do naší ulice kamion. No ulice je silné slovo. Vyasfaltovaná úzká cesta, na které se nedokáží za jízdy vyhnout ani dvě Fábie, přechází po 200 metrech v polňačku a po dalších třech stovkách metrů končí v polích. Tak na tuhle "výpadovku" se vydal v úterý třináctého obrovský modrošedý kamion s přívěsem SPZ 3Z1 6814. Skoro 4 metry vysoký a dobrých 15 metrů dlouhý. Uvízl v první zatáčce před naším plotem. Na řidiče do kabiny jsem neviděl, ale dovedl jsem si představit, jak žhaví za volantem mobil či navigaci a hledá kudy z tady. Asi po čtvrthodince začal couvat ulicí zpět, což zvládl s obdivuhodnou bravurou, když jeho přívěs dělilo od našeho plotu a chalupy jen pár desítek centimetrů. Musel přitom couvat těsně pod dráty elektrického vedení, do kopečka a do úzké "křižovatky", za kterou se dokázal s tím svým Long&High vehiclem otočit, srovnat se a zpět do křižovatky na kopečku zase nacouvat a složit zde náklad. To vše před zraky všech pěti obyvatel naší ulice. Náklad představovaly balíky polystyrenu na zateplení baráku, které si po chvíli jeden štěpánovský objednatel poodvážel na svůj pozemek. Při vší té smůle to pan Řidič s velkým Ř zvládnul opravdu mistrně a my, domorodci, si mohli zazpívat: 

"To byl ten slavný den, kdy k nám byl zaveden long_ve_hi_cle trans_port ..."   

To byl však jenom začátek.

Samozřejmě jsem po odjezdu kamionu zapomněl pořádně dovřít bránku a tak mi zase utekl pes. Naštěstí jen k té hromadě polystyrenu, kterou si označkoval a vrátil se na zavolání: "Falco, domů!" zpět. Všichni psi v ulici, těch je taky pět, se však rozštěkali a nebyli k utišení. Asi taky chtěli očuchat a označkovat ten polystyrén. :-)

Po dvojím vzrušení na vsi mě ještě čekalo i vzrušení u králíkárny. 

Na počátku června jsem se konečně dočkal přírustků do rodiny. Moje poslední samice po opakovaně marných pokusech o připuštění přivedla na svět osm potomků. Dva z nich nepřežili ani první týden, ale ostatních šest se mělo čile k světu. Samice se o ně pečlivě starala a já zase o samici. Šel jsem ji tedy v úterý třináctého po odjezdu kamionu a návratu Falca zkontrolovat, zda má všeho dostatek, jídla a pití, zda zbilí mrňousové přežili noc. Mrňousové ano, ale samice ne! Ležela natažená na boku napříč kotcem, hlavou u dvířek, celá tuhá. První co mě napadlo, bylo konstatování: 

 "Já mám na ty samice prostě smůlu!" :-)

Pak mě ale ten černý humor přešel a začal jsem přemýšlet, co teď s těma drobečkama. Vždyť jim je jen 9 dní, jsou ještě slepí a zcela závislí na kojení!? Teď pojdou hlady! Raději jsem je ani nevyrušoval ze spánku a teploučka, mrtvou samici z kotce opatrně přesunul do pytle a šel ji do rohu zahrady pod kaštan zakopat. Vážila snad pět kilo a ještě včera večer byla tak čilá! Žádné příznaky nemoci. Ach jo! Počkám tři dny a pak budu moct kotec vyčistit i s uhynulými sirotky. Co jiného mohu dělat? Osud je někdy tak krutý a život bývá občas pes! I ten králičí, jak je vidno.

Po zahradním pohřbu jsem si šel do koupelny umýt ruce a zjistil, že neteče teplá voda. Boiler se přes noc nenahřál. Tady si naštěstí umím poradit. Šel jsem hned se zkoušečkou zkontrolovat rozvaděč a objevil vadný stykač. Ten jsem okamžitě demontoval a abych přišel na jiné myšlenky, tak jsem stykač rozebral a zjistil, že bez náhradních dílů ho neopravím a bude proto rychlejší a možná i levnější koupit u Kouby nový. Tak jsem i učinil a teplá voda už zase od včerejška teče.  

Postěžoval jsem si na nepřízeň osudu malých králíčků ještě toho 13. června svoji sestře a ta mi slíbila, že se na ně přijde podívat. Přišla. S košíkem v ruce a košík vystlaný senem. 

"Nandej mi je sem, já si je vemu k sobě a pokusím se je zachránit. Nic ale neslibuju, jsou ještě malí. Kdyby byli tak o týden starší, tak by to určitě zvládli. Kolik jich máš? Šest? Ale oni jsou pěkní! Baculatí a čilí! No, zkusím to. Když se mi to povede, vrátím ti je do králíkárny."

V košíku jsou u sestry dodnes. Akorát košík "ozdobila" síťovaným pytlíkem od brambor, aby na ně nemohl jejich pes či kočky, a králíčky má v kuchyni a krmí je 3x denně konzumním mlékem. To jim podává pomocí kapátka. Zatím úspěšně, ale nerada by to prý zakřikla, ještě není vyhráno. Jestli se to prý nepodaří, tak to určitě obrečí. Taková je hodná! :-)

Na samice sice smůlu mám, ale na sestry ne. Těch mám pět a je na ně spoleh. Samice, myšleno manželky, vás klidně zradí a opustí, sestry nikdy. -sv-