Tři dny do pohřbu

05.11.2018 15:31

Dopsal jsem dneska smuteční projev. Rozeslal mailem poslední parte. Holení nechám na středu. Do krmítka jsem doplnil dvě hrsti slunečnice, přiložil dřevo do kamen, uvařil si kafe hustý jako tér, usedl do křesla a vyhledal na jútůbku poslední album Richarda Müllera 55, abych si poslechl některou z jeho písní. A ona na mě vybafla hned ta nejsilnější! Ta, začínající otázkou: Čo ak tam hore nikto nie je? 

Čo ak tam hore nikto nie je?
 
Už pár rokov to ide z kopca
S počasím S ľudmi S celým svetom
Najlepšie je dnes čiernym ovciam
A tým, kterým už z toho preplo
 
Písal som sťažnosť tomu hore
„Prečo z nás otče kožu derieš?“
A dodnes čakám na odpoveď…
Čo ak tam hore nikto nie je?
 
Sú aj dni keď to stojí za to
Keď ženám láskou vlasy vlajú
A slnko len tak míňa zlato
A január sám mieri na juh
 
Vtedy vždy zdvihnem hlavu hore
A poviem: Bože, to je skvelé!
A márne čekám na odpoveď…
Čo ak tam hore nikto nie je?
 
Odpoveď hľadám v starých snároch
V papežských bulách V ťažkých vzdychoch
V pohľadoch tých, čo vidia za roh
Len z neba počuť iba ticho
 
Tak odkiaľ vietor vlastne veje?
Veď je to jedno – tak si poviem
Ak aj tam hore nikto nie je…
Buď rád že aspoň ty si dole
A marně čekám na odpověď... z nebe je slyšet jenom ticho.
 
To jsem však netušil, že na mě čekají jako třetí v pořadí Láskovičky!
-sv-

—————

Zpět