To je spěchu, to je spěchu

Poslední dubnový pátek jsem se zastavil po páté hodině odpolední na nákup v Bille. Jako obvykle na konci týdne jsem v regálech posbíral něco potravin, abych přežil prodloužený víkend, a zamířil s košíkem a kartou k pokladnám, kde se kroutily tři fronty až k regálům. 

 

"Prosím obsadit pokladnu číslo 1, děkuji," ozvalo se z reproduktorů a lidé v krajních frontách ožili. Mladší kolega za mnou si to zamířil k volné pokladně vpravo, a když mě míjel, prohodil: "Vy tam s tím nákupem nepojedete?"

 

"Ne, to, kam míříte, je pokladna číslo 5, jednička je na druhé straně, to jste si popletl, jak ve škole," odvětil jsem.

 

"Aha, tak tam se cpát nebudu, to si to tady radši vystojím," zklamaně zacouval zpět do fronty.

 

Během chvilky jsem se posunul až k pokladně č. 4 a vyložil svůj nákup na pás.

 

"To je všechno Vaše?" ozval se za mnou známý hlas. Ohlédnu se za sebe a tam paní Tvrdíková. "Já bych vás, s dovolením, přeběhla. Mám jen jeden tenhleten kelímek."

 

"Ale jo, samozřejmě, prosím, běžte přede mě," pustil jsem známou pošťačku před sebe.

 

"A jak se máte, co děláte, není Vás už tolik vidět?" zeptala se, než na ní přišla řada.

 

Odpověděl jsem, že dobře, že jsem v důchodu na chalupě a že si nemohu stěžovat. 

 

V tom se za mnou ozval další ženský hlas: "Já bych Vás taky s dovolením předeběhla, mám jen tohle."  Znovu se otočím a za mnou další známá, tentokrát z Kovofiniše.

 

"To je ňákýho spěchu," prohodila směrem k nám zkušená pokladní.

 

"No, to víte, ženský spěchaj, blíží se čarodějnice," využil jsem nahrávku na vtip.

 

"Ty jsou až v pondělí," bránila se se smíchem spěchající známá.

 

"Tak si ten svůj svátek pěkně užijte," popřál jsem všem třem dohromady včetně pokladní a vlastně i všem čtenářkám tohoto webu.

 

Těm navíc přidávám i pár odposlechnutých veršů z pera Davida Vávry, architekta ze Šumných měst, a fotografii, že si skutečně nestěžuji :-) -sv-

 

Foto: Štěpánka a iPhone, doutník: Pavel a Cohiba, dřevo: Slávek a vrba