Svět je malý II

Když jsem se v roce 1978 začal pracovat v Kovofiniši Ledeč nad Sázavou, získal jsem spolu se zaměstnáním projektanta do roka i byt 3+1 v prostředním věžáku na starém sídlišti, kam jsem se v roce 1979 se svou rodinou nastěhoval. Až později jsem se dozvěděl, že to byl byt po Cikánovi.

Ano, píšu to správně s velkým C, protože to byl byt po panu Jiřím Cikánovi, který s celou svoji rodinou odešel v roce 1979 do Jablonce, kde se stal velkou osobností jablonecké atletiky. A nejen on i jeho manželka Dana a synové Jiří a Jan. Jiří jako sprinter za 10,7 a člen rekordní štafety 4x100 m z roku 1981 za 41,39 a jeho bratr Jan s výkony 15 m v trojskoku a 7 m v dálce. Atletiku zkoušel i Janův syn Jan.

Proč to píši zde na webu LBC? Ve štafetě 4x100 m se Jiří Cikán ml. (r. 1960) totiž v Jablonci setkal s mým současným štěpánovským sousedem a chalupářem Miroslavem Turkem (r. 1958), taky sprinterem s výkony 100 m za 10,7, 200 m za 21,89 a 400 m za 48,5 a hlavně s tituly halový mistr republiky na 400 m v roce 1982 a dvojnásobný halový vícemistr republiky na 200 m z roku 1983 a na 400 m z roku 1981. Tedy atleti z Ledečska se nezávisle na sobě spolu setkali až v poměrně dalekém Jablonci, kde vyspěli ve vrcholové sportovce, o čemž jejich rodiště nemají dnes patřičná ponětí!

Svět je prostě malý, cesty osudů jsou nevyzpytatelné a lidská nevědomost obrovská. Proto jsem tady seřadil pár informací o atletech z Ledečska, abych připomněl jejich výkony , tituly a zásluhy.

Jiří Cikán st. (r. 1932) odešel do atletického nebe 5. srpna 2006 ve svých 73 letech a na stránkách TJ LIAZ Jablonec n.N. se s ním rozloučili těmito slovy:

Byl dlouholetým obětavým funkcionářem oddílu, bez kterého si nikdo nedovedl představit žádné závody pořádané atletickým oddílem TJ LIAZ. Do Jablonce přišel v polovině sedmdesátých let a v oddíle zastával mnohé funkce potřebné pro jeho dobré fungování. Jako trenér vychoval řadu výborných závodníků především v ženských kategoriích. Obětavě pracoval také jako člen výboru Libereckého krajského atletického svazu, řídil krajské soutěže mláděže, byl členem českých statistiků a neúnavným dopisovatelem Deníku Jablonecka.

 

Do poslední chvíle se o atletiku zajímal a kde mohl, tam pomohl.

 

Budeš nám Jiří chybět, čest Tvé památce!

V Ledečských novinách byl Jiří Cikán st. vzpomenut též a jeho památce vzdána čest v září 2006 na straně 11 LN 9/2006. - viz zde.

Se sousedem Miroslavem Turkem jsme v úterý 7. srpna zavzpomínali na Mirkovi fotbalové začátky v Leštině, atletické v H. Brodě a Pardubicích a pak taky na jeho úspěchy v jablonecké hale, kde dokázal vždy maximálně využít znalosti dráhy, hlavně tu slavnou jabloneckou zatáčku.

Utkal jsem se na ní taky s vynikajícím sovětským čvrtkařem Sergejem Litovčenkem a dokázal jsem ho porazit. Já mu totiž v té naší zatáčce, kterou jsme absolvovali tělo na tělo, nechtěně vyzul tretru! Rozhodčí si toho nevšimli a noviny pak přinesly druhý den palcové titulky TUREK PORAZIL LITOVČENKA! Dodnes je mám schovaný. :-)

Jo boj s Turkem nebo s Cikánem nebyl nikdy pro nikoho jednoduchý! :-) O sovětu Sergejovi jsem nějaké informace s odstupem 35 let již nedokázal vyhledat, ale o dalším slavném soupeři Volkeru Beckovi (NDR) ano – viz zde. Mirek na něho vzpomíná takto:

Nebo jsem se v jablonecké hale také utkal s olympijským vítězem z roku 1980 Volkerem Beckem (NDR), specialistou v běhu na 400 m překážek a také stříbrným medailistou ze stejných OH ve štafetě na 4 x 400 m. Celý závod v jablonecké hale jsem běžel za ním a v zatáčkách ho vždy dobíhal. Vyděšeně se po mně otáčel a já furt těsně za ním. No, v cílové rovince mi pak utekl, ale byl to zážitek! Hala bouřila a já proháněl čerstvého olympijského vítěze z Moskvy!

Tolik štěpánovský rodák a můj současný chalupářský soused Mirek. Tolik zatím k atletice. Jenže Mirek na stará kolena dál závodí za veterány, jezdí 80-ti kilometrové túry na kole, a to letos oslavil 60. narozeniny! Je taky vyhlášeným houbařem a bubeníkem ve folkové kapele! Má rád písně Leonarda Cohena a je to vskutku veselá a pozitivní kopa.  Tak to má být!

 Petr                          Mirek

Svojí vizáží dospěl k neuvěřitelné podobě s hercem Divadla Járy Cimrmana Petrem Bruknerem. A to takové, že ho lidé v Jablonci žádají občas o autogramy slovy: 

"Pane Brukner, mohu Vás požádat o podpis?" 

A Mirek odpovídá: "Ale jo,  za jedno pivo se Vám podepíšu, kam chcete." :-) 

Lidé si ho taky prý pletou i s bývalým desetibojařem Janem Machurou, jabloneckým zubařem. Již několikrát se na něho obrátili s prosbou: 

"Pane doktore, kdy bych vás mohla navštívit v ordinaci? Stále Vás tam nemohu zastihnout."  

Pro ně má Mirek tuto odpověď: "Tak přijďte třeba zítra dopoledne, to tam určitě budu." 

Ale ani to ještě není všechno. 

Jako důkaz, že je svět malý a veselý, by to sice stačilo, ale musím ještě na závěr prozradit, že Mirek mi byl v roce 1977 na svatbě jako 19-ti letý bratranec moji první ženy Věry, která v bytě po Cikánovi žije dodnes. :-) 

A to snad by už opravdu stačilo, co říkáte? Že je ten svět malý?! A že je taky úsměvný? :-)

To rozum nebere!? Tentokrát však s úsměvem. :-) -sv-