Strom solitér III

Jestliže za lesní pannou jsem musel putoval lesem snad tři kilometry od svého rodiště, strom solitér mám od naší chalupy co by dup za humny. A to hned solitéry dva.

První stojí na severním okraji vsi v sousedství transformátoru a štěpánovského hřiště. Je to více jak stoletý dub a jak dlouho tam skutečně stojí, kolik století, nevím. Vím, že se tam nacházel již v mém dětství a tak dlouho, kam až moje paměť sahá. Již jako malý kluk jsem pod ním sbíral žaludy, snažil se na něj vyšplhat, což bez dlouhého žebříku nešlo. Tak jsme si ho s bráchou přinesli ze stodoly a šplhali vesele do jeho koruny. Stojí totiž hned v sousedství našeho rodného domu. Měl tehdy kolem sebe nějaké další stromky a keře, které sousedi postupně vykáceli a jeho trochu divoké okolí upravili. Chodím kolem něho na houby, vždy se pozdravíme a zavzpomínáme na časy před více jak půlstoletím, kdy jsme spolu kamarádili a vyrůstali. Tedy já jsem vyrůstal, on už tehdy byl pěkně a mohutně narostlý. Včera, když jsem se vracel z lesa, tak jsem ho pro vás vyfotil.  

Ten druhý mám ze své nynější zahrady přímo nadohled. Stojí totiž na kraji návsi. Je to kaštan jírovec a zdobí taky už možná století obydlenou zatáčku ve Štěpánově. Říkali jsme mu jako malí kaštan u vejboru, protože jen pár metrů od něho stojí dodnes obecní budova, kde býval místní národní výbor a taky mlékárna, kam se svážely konve s nadojeným mlékem, a později tam taky fungovala krátce prodejna potravin a smíšeného zboží. Dnes to je dál obecní budova a volební místnost č.p. 6. 

Na kaštan se leze lépe. Možná, že bych to bez žebříku svedl i dnes. Ani né metr nad zemi má totiž štěrbinu, kam se lze vydrápat a využít ji jako stupínek k dosáhnutí na první větve. Pak už to je hračka se větví zachytit a vyšvihnout se do koruny, kde jsem mockrát sedával a sledoval dění na návsi a silnici. Do hlavního kmene jsem taky kudličkou rybičkou vyřezával srdíčka s monogramy nebo pak přes ně kosočtverce, když to zrovna nedopadlo. Zachytit větví bych se ještě dnes dokázal, s tím vyšvihnutím nevím, nevím. I když mám zase veliké nutkání tam kosočtverec vyřezat. :-)

Kaštan měl a dodnes má nádherné majestátní květy a plody. Byl vždy plný včel a mravenců. Jednu chvíli, někdy před deseti lety, měl ale namále, stejně jako já. Trpěl nějakou kaštanní nemocí a museli mu ořezat větve. Zmátožil se z toho a dneska byste již nepoznali, že takovou operaci musel podstoupit. Má opět nadhernou korunu plnou kaštanů. 

Kdyby mohly mluvit, tak by vám asi tyto dva stromy toho dokázaly hodně prozradit o té neslavné historii z padesátých let minulého století, kdy strana a vláda ztratila rozum a spustila na venkově kolektivizaci. Ten rozum ztratili tehdy i někteří sousedé nebo ho spíše vůbec nikdy neměli, jen využili režimu, který jim to rád dovolil, a vyhnali svoje sousedy ze vsi. Kolem dubu bydleli a hospodařili hned tři, kolem kaštanu dva. 

Fotografii solitéra dubu jsem pořídil včera, kaštanu půjdu pořídit za chvíli, jak jen bude lepší světlo. Nejsou to oba solitéři ve volné krajině, jak jsem o nich psal v úvodním fejetonu zde, ale jsou kamarády z mého dětství a solitéry v obecní zástavbě. O to více toho pamatují. :-) -sv-

 Dub za humny, v pozadí vysídlený statek     Kaštan na návsi, napravo štít naší chalupy