Stranik mezi námi

Při pohledu na dnes zveřejněnou historickou fotografii u článku Gratulace Václavovi, se mi vybavily vzpomínky na tehdejší projekci v nově vybudovaném "Bílém domě" a.s. Kovofiniš. Projekci tenkrát tvořilo šest skupin: projekce galvanizoven, projekce lakoven, projekce zneškodňovacích stanic, projekce atypických zařízení (později vývojová), projekce elektro, rozpočtové oddělení a písárna se sekretariátem. Dohromady nás bylo snad 70. Ačkoli to byla doba minulého (totalitního) režimu, členů KSČ mezi námi moc nebylo, počítám, že ani ne deset, a dá se říct, že vesměs i slušných lidí, anebo taky, že kdo chtěl vést nějaký kolektiv, musel být až na výjímky straníkem.

U nás v projekci elektro jsme řadu let byli samí nestraníci, a to i v druhé polovině 80. let, kdy se náš kolektiv rozrostl o dalších pět kolegů. Tato nestranická skutečnost nám vůbec nevadila, naopak vyhovovala. Nemuseli jsme si dávat tolik pozor na hubu a byli jsme všichni přátelé. Občas nás sice straníci lákali mezi sebe, ale dokázali jsme jim vždy odolat anebo se z toho nějak vykecat. 

Až v období pěrestrojky došlo ke změně. To mezi nás přišel Ing. Josef K. ze Světlé. Zdatný a pracovitý projektant, ale člen KSČ. Měl jsem ho tak trochu na starosti, zadával mu práci a dohlížel na její zpracování. Byl, myslím, jen o pár let mladší, nekouřil, nepil, do diskusí se moc nezapojoval, jen seděl za prknem a makal. To mu vydrželo až do první celozávodní schůze KSČ. Tam si vzal slovo a skoro všechny nás sepsul. Hlavně vedoucího, ženy a většinu kolegů. Měl spočítáno kolikrát, kdo opustil místnost, kdo se věnuje práci a kdo ne, kolikrát kdo chyběl, jak je kdo samostatný a odborně zdatný. No hrůza! Po třech měsících mezi námi! 

Samozřejmě z toho byla aféra, kterou řešila i střranická buňka projekce a která se rychle roznesla po fabrice. Dodnes přemýšlím, co ho k tomu tenkrát vedlo. Vlastní prospěch zřejmě ne, protože se tím nechtěl vydrápat na vedoucího projektce elektro. Zeptal jsem se ho na to přímo. Zopakoval mi, jak všichni kolem špatně využívají pracovní dobu, jak zde snídají, svačí, samé kafíčko, snad jediného mě ušetřil. Řekl jsem mu na to, že ty lidi vůbec nezná, že každý z nich je ve své profesi odborníkem, ochotným máknout, když hoří termín, a ty "drobnosti", co jim vyčítá, dokáže právě ta odbornost přebít. Že by si měl uvědomit, že lidé nejsou stroje a on pracuje mezi lidmi. S nimi musí vyjít. Sám v kolektivu nic nedokáže a nezmění. 

Pozval si mě jako svědka na jednání se svými soudruhy. Řekl jsem jim to samé. Josef K. mně  se slzami v očích pak oznámil, že jsem ho zklamal a do měsíce sám na vlastní žádost z fabriky odešel. 

Sice někteří z nás si tehdy mysleli, že byl Josef mezi nás nasazený, aby nás rozeštval, ale já po čase jsem si našel jako ledečský patriot jiný důvod a ponaučení z této aféry: Jozef K. byl ze Světlé a Světeláky nebrat! A je to! :-) 

I když jiný Pepa ze Světlé (Paďourek) byl dobrý kamarád. Výjímka potvrzuje pravidlo!

Již za 2-3 roky se po sametové revoluci vše v tomto ohledu změnilo. Řada straniků z vedoucích funkcí odešla podnikat, řada projektantů dodnes působí v ledečských firmách. A Josef K.? Kdo ví, co je s ním?  -sv-