Stará moudrost

Na první adventní neděli jsem zaslechl úryvek staré indiánské moudrosti o dvou vlcích v nás. Vyhledal jsem si její úplné znění na internetu a chci se o ní s vámi v tento čas podělit:

 

Tomu druhému by podle mě slušel i humor a ten první toho má naděleno až dost! 

Ale, myslím, že tu máme vlky tři.

 

Tři vlci

 

Když jsem přišel k vědomí

na nemocničním pokoji,

stáli u mně vlci tři. 

 

Všichni byli jako sníh,

přicházeli po zadních,

jako surikaty šli.

 

První zuby ostře cenil,

druhý ten se mile křenil

a třetí se jen smál.

 

První kouřil doutník tlustý,

druhý s kytkou mezi prsty,

třetí jointa sál.

 

My jsme tvoji věrní braši,

co ti v makovici straší,

pustíš nás tam zpět?

 

Dej mi nažrat, škemral prvý,

jak se daří? ptal se druhý,

třetí začal pět:

 

Tvoje srdce ochořelo,

bylo toho na něj moc,

párkrát láskou zahořelo

a teď volá o pomoc.

Tiše, tiše, srdce moje,

nespěchej tak, zvolni krok,

ještě spolu zvládnem boje,

ještě aspoň ňákej rok!

 

S prvním by se těžko žilo,

druhého mi líto bylo...

třetího jsem pustil zpět. :-)

-sv-