Standa On the Road

Karel sjezdil za šest měsíců celou Austrálii křížem krážem, což mu závidím a obdivuji zároveň, protože mně na to, abych sjezdil alespoň kousek Evropy nestačilo ani 64 let. Sice jsem celou tu dobu neseděl doma za pecí a zvládl jsem navštívit všechny sousedy a 4 desitky evropských měst, ale na Karla a jeho On the Road nemám ani zdaleka.

Prvně jsem vyjel za hranice v roce 1972 těsně po maturitě. S partou spolužáků jsme vyrazili vlakem do tehdy východoněmeckého Stralsundu u Baltského moře. Měli jsme tam původně jet na studentskou brigádu, ale tu nám těsně před prázdninami německý partner zrušil. A my se tak těšili! Tak nás napadlo, když máme vyřízené doklady a našetřené penízky, že pojedeme jen tak na blind, dorazíme do Stralsundu, zkusíme tam sehnat brigádu a když se nám to nepodaří, tak přespíme na pláži, podíváme se po městě a vrátíme se zpět. Brigádu jsme sehnali i s ubytováním v podniku VEB Energiekombinat Nord Spaltanlagen Stralsund a od 25.7.1972 do 8.8.1972 pracovali a vydělali si v tomto čase 261,13 marek. Tak zní potvrzení, které nám vystavil hlavní inženýr Wandlowski. Zařídil nám i výplatu zálohy. A tak jsme se 8 hodin jako brigádníci věnovali údržbě zařízení v plynárně a zbytek dne a noci trávili na pláži a po vinárnách. O víkendu jsme si pak vyrazili osobní lodí na ostrov Hidensee a koupali se tak na širém Baltském moři. Voda měla 14 stupňů!

Pak následoval nástup do práce v ZPA Košíře a dvouletá vojenské služba v Litoměřicích.

Další moje cesty za hranice snů následovaly až po roce 1978. Byly to většinou cesty pracovní opět do NDR (veletrh Lipsko) a taky do Maďarska (veletrh Budapešť). Maďarsko jsem navštívil i s rodinou, když jsme vyrazili v roce 1982 na Balaton. Nejdále jsem se dostal opět služebně v roce 1983, a to do Ruska a Gruzie, kde jsme v Telavi projektovali první galvanizovnu a zneškodňovací stanici pod Kavkazem. Z Kováku jsem se podíval i do polského Krakowa.

Po sametové revoluci jsem navštívil 4x Rakousko, 5x Německo, 4x Itálii, 1xKrétu a mockrát Slovensko. Na kluka z vesnice snad slušný počin. Ale kam se hrabu na Karla a mnoho dalších.

Můj největší zážitek z cest? Když jsme v roce 2005 přiletěli s rodinou na Krétu, šli se ubytovat do hotelu v Bali a v recepci 2000 km od domova jsem narazil na svého spolužáka Milana, kterého jsem 33 let před tím neviděl! :-) -sv-

Moje destinace:

NĚMECKO: Berlín, Drážďany, Dusseldorf, Hannover, Hiddensee, Kolín n.R., Lipsko, Obernzell, Stralsund 

RAKOUSKO: Linz, Vídeň

MAĎARSKO: Balaton, Budapešť

POLSKO: Krakow

RUSKO: Dubna, Moskva

GRUZIE: Tbilisi, Telavi

ITÁLIE: Benátky, Caorle,

SLOVENSKO: Bratislava, Jaslovské Bohunice, Košice, Kralovany, Liptovský Hrádok, Liptovský Mikuláš, Martin, Nitra, Poprad, Povážská Bystrica, Štrbské Pleso, Tatranská Lomnica, Trenčín, Trnava,

ŘECKO: Kréta (Bali)

Poslední moje cesta za hranice všednosti byla do vánoční Vídně se Štěpánkou asi v roce 2012.  Od té doby jsem jezdil pouze na chalupu, až jsem tam zůstal, abych nepřekážel. :-) -sv-

Na této mapce chybí jméno města a vinice ve střední Itálii. Nepamatuji si již název tohoto místa, bohužel jsem suvenýry z roku 1993 již vyhodil ze šuplíku i z paměti. :-) Byli jsme tam s Bedřichem Svobodou, Milanem Bačiakem a asi s Merunkou dohadovat výrobu a expedici tlakových nádob na plyn z Kovofiniše do Itálie. Skončilo to a vlastně i začalo fiaskem, stejně jako cesta do Dusseldorfu, kde jsme usilovali o výrobu komponent pro odsiřovací zařízení, místo abychom se drželi svého kopyta. 

  Citadela ze 13. století (vnitřní městské opevnění)     Pravoslavné kostely ze 14. a z 5-7. století