Sobota pod křížkem

Poslední listopadovou sobotu jsem opustil po páté ráno chalupu, psa a notebook, abych jí úplně celou strávil v lednici pod křížkem ve společnosti pětadvaceti sestřiček. Říkáte si asi, co je to za nesmysl, že jsme se do té lednice přeci nemohli všichny vtěsnat a že mám přeci sester jenom pět. Ale když vám ještě prozradím, že ta lednice se píše s velkým eL a sestřičky byly zdravotní, tak vás už nepřekvapí, že i to místo pod křížkem se píše s velkým Pé i Ká a že je to název sklípku. Vinného sklípku. No to byla jízda! Ještě teď se z toho vzpamatovávám.

Do Lednice jsem se vrátil po 46 letech. Tehdy jsem tam zavítal s naší třídou z kutnohorské průmyslovky a pamatuji si z té doby pouze výstup na minaret a tyto verše:

Byli jsme na minaretu,

plivali jsme na lidi,

když to někde vyprávíme,

každý nám to závidí. 

Včera jsme se na minaret nedostali. Viděli jsme ho pouze z oken lednického zámku, kde jsme se od průvodce dozvěděli, že minaret je vlasně taková 60-ti metrová tužka od slavného vynálezce Hardtmutha. Lednický zámek postavený v letech 1846-1858 ve stylu anglické gotiky jsme si mohli dopoledne prohlédnout a zbytek dne jsme už prohýřili ve sklípku, kde jsme pili a hodovali. Sklípek Pod Křížkem je dlouhá nudle několika navazujících sklepů s různou úrovní podlah, které jsou navzájem propojeny schodišti. Ta nám dávala zabrat snad více, než těch 302 schodů na minaret. Ale jinak tam bylo fajn a veselo. Obsluhoval nás nějaký Staňa, se kterým jsme si potykali i poťukali a sestřičky říkali, že je sladký. :-)

Zakoupil jsem tam pro sebe tři láhve svatovavřineckého vína, které jsem bez úhony donesl až domů, byť nevím, jak jsem to vlastně dokázal. Další tři jsem ve sklípku stačil zkonzumovat a dalších 12 druhů pouze okoštoval. Hlava po tom víně nebolí, jíst mi dnes taky chutná, tak snad pod tím křížkem nemusí být jednou, až tam budu trávit i dny všední, zle. -sv-