Smysl života

Páteční fejeton

Občas si tu na chalupě přemýšlím i o závažnějších věcech, než jsou zpackaná cyklostezka a zmršený Rašovec, a tak jsem včera listoval svým životem a meditoval o jeho smyslu. Zda je to láska, práce, erotika nebo kamarádi.

Jako první ve svém věku vyloučil jsem erotiku, sice se mnou stále zmítá, jak Cimrman podotýká:  

„Erotika, erotika / proč se nás tak mocně týká / oč by bylo méně bolu / kolem kamen, kolem stolu / oč by bylo více síly /  pro sekyry, dláta, pily / pro lopaty, pro motyky / nebýti té erotiky.“  :-)

Pak jsem vyloučil, promiňte mi to, kluci, i kamarády. Pár těch opravdových mi ještě zbylo, hlavně těch ze školních let a z knížek, ale zase s dalšími (Láďa, Pavka, Martin, Karel a samořejmě Jarda) nemám zrovna dobré zkušenosti, abych je mohl považoval za smysl života. I když v jedné prostonárodní písni se zpívá: 

„Když tě ženská vopustí, kdo ti zůstane? Kamarádi, kamarádi …" 

a pak taky o kamarádech zpívá už 50 let moc pěknou písničku Jiří Suchý:

 „Mně totiž osud nadělil několik dobrejch kamarádů a tak mně ušlo, že jsem žil i někdy potmě nebo v chladu." 

Suchého kamarády, Chestertona, Chaplina, Chagalla, Morgensterna, Rimbauda, Tichého, Salvatora Dalího, mám taky rád, každý by byl skvělý kamarád a život by bez nich tak nějak chudší byl, ale smysl života by mnohým z nás nechybil.

S prací jsem se taky moc nepáral a ze seznamu ji hned stranou dal. Ne, že bych se jí vyhýbal, nebo že bych byl líný pracovat, s tím jsem nikdy problém neměl, ale už to vlastní slovo „práce" je natolik zprofanované, že přeci nemůže být smyslem života. Stačí si jenom připomenout Píseň Práce, anebo radši stejnojmennou píseň od skupiny Buty :-)

Ale pak mi v tom mém seznamu zbývá už jenom ta zatracená, i když sladká, láska. Něco o lásce ví třeba Pavel Dobeš, zpívá, že  je to hořkosladkokyselá potvora. Ta že by měla být smyslem života? No, znělo by to moc pěkně, možná i vzněšeně, to by však nesměla být tolik závislá na ženě a na jejích emocích. To by život, alespoň ten můj, nebyl zrovna samý smích! To na nic lepšího nepříjdu?

A co takhle humor? Ten přeci veselý bývá. Dobře, humor beru, ale ještě si k němu přidám tak deset deka touhy, drobet zvídavosti a tvořivosti, aby tu po mně jednou něco zbylo. Jo to by šlo – smyslem života je, aby tu po mně jednou něco zbylo! Proto přeci tvořím, píši, kreslím, skládám a taky trochu napomáhám svým bližným, kteří tu po mně jednou zbydou. 

A mám to! -sv- 

Ptáte se, proč jsem za 100 let se ani jednou nezachmuřil?

Přestože kolem vadnul květ a vichr někdy krutě zuřil?

Mně totiž osud nadělil několik dobrejch kamarádů

a tak mně ušlo, že jsem žil i někdy potmě nebo v chladu.

 

Stalo se módou sezóny do nepravostí rázně tepat,

kaiserrok této fazóny mně ale nikdy dobře nepad,

a proto marně čekáte, kdy k tepání se přikročí,

mám oči sněhem zaváté a po babičce klokočí. 

Jiří Suchý