Šmírovat se nemá!

Na dráty venkovního vedení před naší chalupou se usadil párek konipasů bílých. Co usadil, vlastně ani chvíli neposeděl. Poletoval a poposedával po notové osnově pěti drátů, jakoby mi zapisoval partituru své milostné písničky. Chvíli jsme je pozoroval jen tak mhouřícíma očima proti modrému nebi, pak si došel i pro triédr, ale zjistit, kdo je ON a kdo ONA, se mi nepodařilo. 

 

V každém případě jeden konipas dorážel a druhý uskakoval. Přiblížit se dokázali jen na sekundový okamžik asi tak na 30 centimetrů. Pak ten druhý (druhá) poodletěl hned dál. 

 

Dorážet by měl sameček, ale kdo ví. Koukněte se, jak je tomu dnes u nás, u lidí? 

 

Nejčastěji se ti laškující konipasové drželi na horní notové lince, ale postupně vystřídali všechny. Příště si je budu muset natočit a pak zapsat do not. Třeba z toho vznikne zajímavý ptačí song. :-)

 

Po chvilce dovádění, škádlení i urážení a trucování spolu odletěli houpavým letem do blízkého listnatého lesíka, kde žádné dráty narýsované nejsou. Tam se mi ztratili z dohledu. Ani triedrem jsem je už nespatřil. 

 

A to je dobře.  Šmírovat se nemá! Hlavně teď na jaře. -sv-

 

 Tohle jsou sice mnohem klidnější jiřičky, ale odmyslete si jich osm a bude to skoro ono!