Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý
24.05.2018 08:24
Dnes ráno mě probudila Krylova píseň Karavana mraků v podání Divokýho Billa a tak jsem vyrazil na zápraží, vypustil Falca, ať si protáhne pérka, a zkontroloval oblohu a teploměr. Na teploměru 17 stupňů a na obloze noční karavana mraků již odplula. Nebo se možná v noci nad naší zahradou vypršela, sud pod okapem je plný až po okraj a vlhké seno v kupce půjdu, až opadne rosa, rozhodit. Vrátil jsem se zpět do světnice nachystat si snídani. Hlavou mi stále zněla Krylova slova:
Slunce je zlatou skobou na obloze přibitý,pod sluncem sedlo kožený.Pod sedlem kůň, pod koněm moje nohy rozbitýa starý ruce sedřený.
Usedl jsem k počítači a vyhledal si originál písně na YouTube z roku 1991, kde Karel Kryl sám na podiu jen s kytarou zpívá zaplněné Lucerně.
V městě je řád a pro každého práce.Buď ještě rád, když huba voněmí.Může tě hřát, že nejseš na voprátcenebo že neležíš pár inchů pod zemí.
Nechci dnes připomínat ani oslavovat Karla Kryla, pouze jeho verše. Nesmírně prosté, výstižné a hravě poetické. Jak to dnešní květnové ráno, kdy slunce je zlatou skobou na obloze přibitý.
Mám za sebou dneska horečnatou noc, kdy se se mnou v posteli převalovala ta potvora zimnice a pyžamové triko jsem pak mohl nad ránem ždímat. To mi teda moc do zpěvu nebylo. Ale ráno je lepší večera a tak si spolu s Karlem teď nad hrnkem kopřivového čaje říkám:
Proč odtud jít s tou karavanou mraků,kde tichej dům a pušky rezaví.Orat a sít od rána do soumrakua nechat zapomenout srdce bolavý.
Dopil jsem a jdu. Tvořit a žít od rána do soumraku a nechat zapomenout srdce bolavý. -sv-
—————