Setkání s Fandou

Včera měl v Ledči pohřeb Mirek Rozkošný, můj vrstevník a známý. Zároveň taky táta spolužaček mých dcer. Řešili jsme tedy v rodině, kdo půjde na pohřeb a kdo bude hlídat děti. Rád jsem se obětoval a na parkovišti obřadní smuteční síně hlídal malou Kiru. Celý obřad jsem přitom odposlechl on-line a na Mirka taky zavzpomínal.  

Po skončení obřadu jsem předal malou roztomilou Kiru její matce a na nástupišti č.8 autobusového nádraží očekával příjezd svého spoje. Na protějším nástupišti č. 6 se v doprovodu dvou žen kývala známá postava. Fanda Liška z Humpolce. Můj známý a kamarád z Barborky. Znám o něm a jeho cestování autobusem spoustu úsměvných příběhů, ale kdoví jestli on ještě zná mě. Ty dvě ženy, které Fandu doprovázely, však na mě začaly mávat a házet úsměvy. Tak jsem se vypravil za nimi a ehle! Anička a Zlatka - Fandův doprovod k autobusu. Pozdravil jsem se s nimi srdečným podáním ruky, málem došlo i na polibek, ale přeci jenom dva roky jsou dva roky. Hlavně pro Fandu to byla dlouhá doba. Pohlížel na mě nejistě a rozpomínal se velice pomalu.

"Ahoj Fando! Já jsem Standa. Pamatuješ si na mě ještě?" oslovil jsem ho ne zrovna originálně. Fanda si mě nejistě prohlížel a kýval se zepředu dozadu. "Vzpomínáš, jak jsme spolu v Barborce řezali dřevo? Moji pilou?" nutil jsem ho si vzpomenout. 

"A máš sekerku? A cirkulárku? A kabel?" chytil se Fanda.

"To víš, že mám. A mám taky Štěpánku." Ta se Fandovi vždycky líbila. :-)

Fanda se na mě usmál a povídá: "A kdy příjdeš skácet ty další stromy? Já ti zase pomůžu."

Autobus do Humpolce právě přijel k nástupišti a Fanda se začal šikovat ke dveřím. U řidiče dlouho šmátral v kapsách, hledal průkazku. Řidič ji nechtěl vidět, ale Fanda se nedal odbýt. Vytáhl z kapsy nejdřive kapesník, ten podal řidiči, ať mu ho podrží a pak konečně našel průkazku a vítězoslavně ji strkal řidiči. Ten mu ji hned vrátil zpět i s kapesníkem a s úsměvem. Fanda postupoval uličkou mezi sedadly dál. V autobuse má vždy svoje místo a když mu tam náhodou někdo sedne, Fanda se mu klidně posadí na klín, protože to je přece jeho místo. 

Tak ahoj, Fando, a šťastnou cestu! -sv-