Sedla na mě múza

Hovím si na houpačce pod rozkvetlým bezem. Slunce už zapadá. Dívám se kolkolem, naslouchám zvukům. Vlaštovky létají vysoko, érbasy ještě výš. Nebe je plné beránků a nadějí. Další den zhasíná, ves zvolna usíná. Májová sobota, snad dobře prožitá, se nám vydařila. A tu zčista jasna, jak se mi to tak někdy stává, na mě usedla múza.

Ne hrůza, múza říkám,..... přitom nikam nepospíchám, řadím slova, tak jak plynou, myšlenky se náhle šinou, jak ta éra nad mou hlavou, vynoří se a odplavou, aby se zas objevily, do veršů se seřadily. Tady jsou:                                                                        -sv-

Vrabčáci v ořeší

vůbec nic neřeší,

jen tak si poletují.

Z větévky na větev

v kraťoučkých přeletech

sem a tam poskakují.

 

Beránci na nebi

občas se zašklebí

na slunce nad obzorem.

Pěkně se houfují,

dřív, nežli odplují,

dají nám ještě sbohem.

 

Gripeny z Čáslavi

taky nás pozdraví

hlučným a nízkým letem.

Ti kluci vojenský

nemyslí na ženský,

co právě zpívaj dětem.

 

Vesnice utichá,

sousedka zavzdychá,

ten její domů nejde.

Májová sobota,

čekám na Godota,

zdalipak zítra přijde?