S Kíšou na Kytičce

Včera jsem svůj svátek oslavil s celou rodinou navečer v Perle Posázaví. Vnučka Kíša nás všechny zavedla na Kytičku. Tak říká jejich zahrádce v zahrádkářské kolonii na svahu Ameriky 1, kterou tatík Jeník před rokem a půl zakoupil a přebudoval k obrazu svému. V horní části vykutal ve svahu prostornou terasu zajištěnou bedněním a kamennými zídkami, kam jsme se všichni, sešlo se nás 12, dokázali poskládat a pobavit. Kíša tam má svůj vlastní "domeček" z nástavce od šatní skříně postaveného nastojato, který vypadá jak malá kadibudka z filmu S tebou mě baví svět. Grilovalo se, popíjelo, povídalo a kouřil doutník. Slunce pálilo, ale ve stínu obrovské třešně, která už má zelené plody, bylo fajn. 

Vlastně jsme slavili dva. Já, stařešina rodiny, jmeniny a nejstarší dcera kulatiny. Všem nám přitom oznámila, že si ve 40-ti podala přihlášku na vysokou školu.  

"Děláš dobře a mám z toho radost. Alespoň jednou na stará kolena nebudeš litovat, že ses o to nepokusila, jako já," řekl jsem jí na to.

"Však tys to za totality taky zkoušel na filozofickou fakultu a teď můžeš znova, je tu přeci universita 3. věku," odpověděla mi.

"To už raději ne. Nepotřebuji, aby tam po mně jela zase nějaká baba, jako Janžurová (Týfová) po Sovákovi (Kroupovi) v Marečku, podejte mi pero," měl jsem hned pohotovou odpověď, která všechny rozesmála. 

Večer dorazili i oba "kluci" Pavel a David. Každý vytáhl z batůžku po klouboučku, kterým mě obdarovali. Jeden si hned zprivatizovala Kíša a ozdobila si ho kytičkou z Kytičky. Při odchodu mi ho však s úsměvem vrátila a volala: "Dido, já tě miluju!"

Odjížděli jsme se Štěpánkou, které Kíša říkala holčička, před osmou a v ledečských marketech marně sháněli chleba. No nic. U nás v Haberské pekárně měli dnes ráno chleba spoustu a ještě teplého. Teď jsem si ho zakrojil, otevřel lahvinku Merlota ročník 1997 a na zápraží se čvaňhákem doutníku sepsal tenhle fejeton. 

Tak na zdraví, rodino a přátelé! -sv- 

Foto Kíši: "holčička" Štěpánka a iPhone