Ryzcové žně

Ryzec je  výborná jedlá houba. Je jich spousta druhů a snad jen jeden z nich, co voní po magi, není jedlý. Já sbírám jen ty, co rostou v trávě po cestách. Včera jsem jich přinesl plný košík. Více jak sedmdesát kousků. Pět větších jsem si hned připravil k večeři, jak si je vždycky dělala moje maminka, na másle a na kmínu  a soli. Lahůdka! 

Co s nimi? Právě o tom mluví nějaký odborník v radiu. Usmažit, jak jsem popsal. Usušit. Naložit. Zamrazit. 

To já to mám jednoduché. Něco sním sám, zbytek trochu očistím a rozdám. Už na tom od rána pracuji.

Tolik jako včera jsem jich ještě nikdy nenašel! Chodil jsem si v poklidu po lesních cestách a sbíral a sbíral. Známí mi koukali do košíku, co to sbírám za prašivky, proč nejdu do lesa na pořádné houby. To jsem si taky zašel a pár hříbků k těm ryzcům přihodil a taky pár holubinek a klouzků. 

Cestou lesem jsem stratil mikinu, co jsem měl přehozenou přes kabelu, ve které nosím mobil a nějaký proviant. Přišel jsem na to až po čase. Tak jsem nad mikinou mávnul rukou. Něco už pamatovala. Zpátky jsem šel po stejných cestičkách, abych kontroloval druhou škarpu a sbíral v trávě další ryzce. A ejhle na té nejhlavnější lesní cestě, co vede z lesa ven, ležela moje mikina. Tak jsem jí sebral, pořádně vytřepal a po východu z lesa rád navlékl, protože tam fučel od západu pořádný vichr s drobným deštěm. Cesta z lesa je však ze západní strany chráněna vysokými keři, tak to šlo i v tom vichru zvládnout. 

Doma jsem houby vysypal na stůl, roztřídil na ryzce a ten zbytek. Ryzce pro vás vyfotil a z pár z nich usmažil dobrotu. Ale to už vlastně víte. Tak houbám a houbařům zdar! -sv-