Rozmysleli si to
06.04.2017 00:06Kolja ve stejnojmenném filmu Jana Svěráka kreslil rakvičky, protože jeho nový tatínek pan Louka hrál na pohřbech. Moje dcera Štěpánka se zase jako malá pokoušela oddávat. Párkrát jsem ji totiž sebou vzal na ty svatby, o kterých je tento seriál, a pak taky se účastnila jako sedmiměsíční mimino svatby svých rodičů, tak není divu, že se i ona rozhodla jít v tatínkových stopách. :-)
Jednou o prázdninách v létě 2004, to jsme ještě bydleli v nástavbách Na Sibiři a Štěpánce bylo čerstvě 8 let, mě ráno, když jsem odcházel na radnici, požádala, jestli bych jí dolu z druhého patra nesnesl po schodech malý dětský stolek z jejího pokojíku. Když jsem se ptal, na co ho bude dole potřebovat, odpověděla, že je to tajemství. Tak jsem dál nevyzvídal.
Asi po hodince jsem musel z radnice vyrazit do školky na Stínadlech a jak si to frčím nahoru dlážděnou ulicí Ke Stínadlům, zahlédl jsem na dětském hřišti naproti našemu domu stát známý stoleček, na stolečku desky a u nich osamocenou Štěpánku. Odbočil jsem do Hlaváčové ulice, zaparkoval, obešel blok bytovek a nepozorovaně z druhé strany došel až ke Štěpánce.
"Co to tady vyvádíš? Na koho tu čekáš?" zeptal jsem se Štěpánky.
Vylekaně se ke mně otočila. Na krku měla pověšenou dětskou medaili z nějakých školních závodů, v očích se jí leskly slzy. "Já tady čekám na Rákosníka a Karbanovou. Domluvili jsme se včera, že je budu oddávat. Připravila jsem si i svatební projev. A oni vůbec nepřišli. Vyprdli se na mě," vzlykala celá nešťastná.
"To přeci nevadí. Nic si z toho nedělej. Asi si to rozmysleli, vždyť mají na svatbu oba ještě dost času. Pojď, já ti s tím stolkem zase pomůžu domů a pojedeš se se mnou podívat do školky na paní ředitelku a pak taky na mamku, chceš?"
Usmála se, utřela hřbetem ruky slzičky, pokývala hlavou, sundala z krku medaili a tak skončila její slibná kariéra oddávající. :-) -sv-
—————
