Rozehraná partie

Objevil jsem včera v jednom ze čtyř šuplíků, které mám, šachovnici i s figurkami. Ještě v původním balení. Zřejmě jsem ji někdy dostal od dětí k vánocům. Tipuji to na dárek od Pavla nebo Davida. Malá černobílá plechová šachovnice s magnetickými figurkami jak pro šachy, tak pro dámu. Co malá, téměř miniaturní, tak asi 13 na 13 cm. Figurky jsou titěrné jak tobolky mých léků na srdce. Největší z nich je král, pak královna, střelci a věže. Nejmenší pak jsou pěšáci, prťaví malí pindíci, jen centimetr vysocí. Prostě taková dětská blbost, zalisovaná v plastu na černé podložce Made in China.

"Je to sice blbost, ale je škoda, aby dál ležela v šuplíku," řekl jsem si. Mám sice doma šachovnici téměř třikrát větší, ale už bez figurek. Kam se poděly, nevím. Asi mi taky někam zdrhly. Jak černé, tak bílé. Vysvobodil jsem proto malou šachovničku z plastového obalu, rozložil si ji na stole, osadil figurkami a postavil na lednici jako dekoraci. Měsíc dva pak kolem ní chodil do lednice pro pivo, až včera jsem ji celou zaprášenou sundal zpět na stůl, očistil, porovnal figurky zpět na správná políčka, krále vpravo, královnu vlevo, kolem nich střelce, pak koně (jezdce), do rohů dvě věže a do druhé řady vyrovnal ty malé pindíky - pěšáky. Až teď jsem postřehl, že i tělo šachovnice je z plastu a na něm je zřejmě nalepená kovovová folie s 64 černobílými políčky, která jsou dokonce po obvodu vodorovně popsaná písmeny a svisle očíslovaná, abych věděl, že král nestojí vpravo, ale na E1, a královna zase na D1. To ta velké šachovnice nemá. Ještě, že to není popsáno čínskými znaky. To bych na to nepřišel. :-)

Šachy jsem kdysi hrával. Naposled asi s Davidem. Pamatuji jakou měl radost, když mě někdy před deseti lety porazil. Docela mu to šlo. Štěpánka, když včera u mě šachovnici na stole uviděla, žadonila, ať si spolu zahrajeme. 

"Ty umíš hrát šachy?" zeptal jsem se jí.

"Neumím, ale ty mě to teďka naučíš," byla hned se vším hotová Štěpánka.

"To nejde tak hrr, na to musíš mít trochu víc času, než půl hodinky," odbyl jsem jí.

"Tak mi aspoň řekni, jak táhne dáma, to se mi bude třeba někdy hodit," zavtipkovala.

"Dáma může táhnout, kam chce, ale král se šourá jen políčko za políčkem," špitl jsem.

"A co rošáda? To je snad výsada krále?" nedala pokoj Štěpánka.

"Jo to je, ale jediná. To si král vymění místo s věží, jako Sobotka s Chovancem." :-)

Pak večer jsem si k šachovnici sedl a řekl si: 

"A co když si tu šachovou partii rozehraji sám. A co sám, Slávek proti Standovi. Slávek má bílé, Standa černé. Šachové hodiny nám tu sice chybí, ale to nevadí, postavíme sem místo nich sklenku vína. My máme času dost, že jo, kluci?"

A tak na chalupě ve Štěpánově začala včera večer nekonečná šachová partie. Každý den jen pár tahů. Kdo z koho? To uvidíme. A když by náhodou bílý král na E1 padl, vypraví se za snědou královnou na E50. :-) -sv-