Rostou, ale...

V úterý po obědě ještě před posledními osmifinálovými zápasy fotbalového MS jsem vyrazil na houby. Letos jsem už jednou v lese s košíkem a nožem byl, ale vrátil jsem se s prázdnou. Nebo vlastně s desaterem lučních květů. To bylo před týdnem a chodil jsem lesem, kde říkáme Ve Špici, to je na sever od Štěpánova. Když jsem na severu neuspěl, vyrazil jsem tentokrát na jih, na Smrdovsko, kde je les o 80 metrů níže a půl kilometru blíž. Je také blízko říčky Sázavky a bývá tam proto mokro.

Bývá, ale letos už není. Vyrazil jsem sice v holinkách, po návsi kolem rybníka, pak cca 60 metrů po asfaltce II/346 na východ až za Vosikovic chalupu, kterou jsem obešel po mezi podél plotů z jedné strany a zralé pšenice z druhé až k náhonu. Tudy chodím sice vždycky, ale tentokrát jsem navíc obezřetně sledoval, zda za ploty u Vosikovic chalupy nezahlédnu novou majitelku, prý nějakou paní učitelku, nevím odkud. Nejlépe, kdyby se tam slunila, abych mohl dobře posoudit její povahu. :-)

Nezahlédl jsem, ani nezaslechl a tak jsem si dál hleděl svého, prošel pár desítek metrů náhonem, seběhl po stráni dolů na luka, kde se říká V rybníkách, došel přes kdysi trvale podmáčená luka suchou holínkou až na pravý břeh říčky Sázavky do míst, kde přes ni vede chatrná lávka z jednoho prkna a dvou bidel. Opatrně jsem se po uzoučké lávce dostal na druhý břeh a proti proudu řeky si vykračoval již po levém břehu a vlastně taky po suchém dně budoucího jezera až do smrkového smrdovského lesa. 

Uvítalo mě tam sucho suchoucí a horko horkoucí. První část lesa jsem prošel bez zájmu o houby, protože vím, že zde v tuto dobu zpravidla nic neroste, to až v tzv. "druhém" lese za zlatonosným potokem. Koryto potůčku však bylo zcela vyschlé, po vodě ani památka, ale za ním se již v lese začaly zelenat mechy a trávy. Zde jsem taky narazil na prvního letošního hříbka a o kousek dál na druhého. Prošel jsem "druhým" lesem tak 400 metrů tam a zpět a postupně posbíral dalších 11 hříbečků. Všechny byly suché, rozpraskané a jakoby sluncem vybělené. Taky hodně červivé. Ale aspoň něco. Nerad se totiž z lesa vracím s prázdnou. Proto jsem do košíku vložil i jednu vyschlou babku a rozlámanou holubinku. Ty jsem pak doma vyhodil na kompost.

Domů jsem dorazil těsně po 16. hodině, kdy už ze zápasu Švédsko - Švýcarsko bylo odehráno 10 minut. O nic jsem však nepřišel. Ani tam se jim zrovna toho moc zajímavého neurodilo. Nezáživná hra, opatrné přechody do útoku, asi tak jako já na té lávce. I když já jsem dal za dva poločasy v holínkách a bez simulovéní 13 kousků a Švédové jen 1 a to byl ještě švýcarský vlastenec. 

Tak snad příště. :-) -sv-