Reminiscence na řádový den

Včera jsem sledoval přímý přenos z Vladislavského sálu, kde prezident republiky předával řády a vyznamenání 41 osobnostem ze všech možných oblastí života naší společnosti.

„Obraz naší společnosti je obrazem životních příběhů osobností, které tuto společnost vytvářejí a dotvářejí,“ řekl prezident Miloš Zeman na úvod svého projevu před udělením vyznamenání. S jeho výběrem a scénářem tentokrát souhlasím a nebudu ho proto  na tomto místě nikterak komentovat. 

Během hodinového přenosu mi však na mysli vyvstaly dvě vzpomínky - reminiscence na události tak trochu související se slavnostním dnem. Hned v úvodu totiž moderátor ČT Jakub Železný zpovídal bývalého šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta z příprav celého ceremoniálu a Forejt se mimo jiné zmínil o o potížích a záludnostech se zavěšení státní vlajky pod klenbou gotického sálu. Tam se to příklepovou vrtačkou a obyčejnou hmoždinkou řešit nedá. A tak se bývalý šéf protokolu vždy obával možnosti, že se vlajka z gotické klenby snese na hlavu prezidenta a vyznamenaných. Nikdy k tomu prý naštěstí ani náznakem nedošlo.

A to mi připomnělo situaci z poloviny 80. let minulého století, kdy se ve slovenském národním divadle chystalo slavnostní setkání prezidenta Husáka se sovětskou delegací v čele s Gorbačovem. Tehdy slovenští soudruzi nechali nad hlediště pověsit nový obrovský lustr osazený několika stovkami žárovek, které bylo možno pomocí řídicího systému postupně stmívat a rozsvěcet. Celá ta paráda vážila více jak tunu, a proto konstrukce lustru byla zavěšena na silném ocelovém laně. Při zkouškách osvětlení a přípravě zasedacího pořádku se zjistilo, že na sedadlo Michaila Gorbačova cosi ukapává. Případem se tehdy zabývala i státní bezpečnost, která šetřila, zda se nejedná o pokus o atentát či protisovětskou provokaci. Zdroj ukapávání a příčinu celého záhadného jevu nakonec odhalil jeden z provozních elektrikářů SND. Stovky 100 watových žárovek vyzařovaly ohromné teplo, která rozehřálo i závěsné ocelové lano napuštěné konzervačním olejem a ten pak ukapával dolů do hlediště přímo na sedadlo Machaila Sergejeviče. Neznámý provozní elektrikář dokázal okamžitě namístě problém i vyřešit. Stačila k tomu obyčejná plechovka, kterou elektrikář umístil a přichytil ke konstrukci lustru pod závěsné lano! :-) Přesto se ale z návštěvy nejvyššího představitele bratrského Sovětského svazu objevily ve slovenském tisku fotografie Michaila Sergejeviče s podivným flekem na temenu hlavy.

Druhá reminiscence je mnohem mladší a osobnější. Tu jsem prožil na vlastní kůži přesně před osmi lety na státní svátek 28. října 2010. Tehdy si mě osobně i s manželkou ku příležitosti oslav 92. výročí vzniku československého státu pozval na Pražský hrad tehdejší prezident Václav Klaus. Ne však do sálu Vladislavského, ale do sálu Španělského. I tak to stálo zato! viz  zde   -sv-