Ranní honička

Moji první povinností po ránu bývá vypustit Falca na dvorek, aby vykonal svoji potřebu. Ta moje přichází na řadu až poté. Dnes ráno jsem však hned po otevření domovních dveří zavětřil, že není něco v pořádku. Falco se na zápraží zastavil, naježil a zpozorněl. V rohu u branky se cosi černalo. Než jsem stačil zaostřit, co to tam je, Falco už zaostřeno měl a vyrazil. Jen mi tak proklouzl pod rukou, hop a skok a byl u branky. To černé však na něho nečekalo a vyrazilo podél plotu pryč. Sousedovic kočka to nebyla, ale naše jediná samice z králíkárny ano! 

Vyběhl jsem jen tak v pyžamovém triku, trenkách a sandálech za ní. Falco však byl rychlejší, zahnal samici do opačného koutu na dvorku a naprázdno nad ní zaklapal tesáky. Marně jsem volal: "Falco ne, nesmíš!" Jeho lovecký instinkt byl silnější, než moje povely. Skočil jsem v sandálech a trenkách za samicí do kouta dvorku s úmyslem ji bránit vlastním seniorským tělem, při dopadu však na zatuhlém blátě uklouzl a v letu vyrovnával svoji stabilitu až zachycením o plot. To Falca na okamžik vyrušilo a samice mu stačila v mžiku frnknout přímo před nosem, nejbližší škvírou v plotě pak prosvištěla na zahradu, kde zmizela za králíkárnou. Uf, to se mi ulevilo! Ustál jsem to a samice taky. Ale bylo to o fous!

Falca jsem okamžitě zahnal do chalupy bez ohledu na potřebu jeho i svou. Něco jsem na sebe v rychlosti hodil, vzal si podběrák na ryby a šel mladou samici lovit, než mi někam zase uteče. Podařilo se mi to na první pokus, ale při vyprošťování z podběráku mi zase frnkla. Byla z té honičky celá vyjančená a já taky. Tak jsem chvíli posečkal, až se zklidnila a našla si pro sebe zdánlivě bezpečné místo v mezeře mezi králíkárnou a Vaňkovým chlívkem. No, bezpečné pro ni zrovna moc nebylo. Usadila se, hlupačka, hned vedle starého smaltovaného pekáče, který jsem si tam kdysi uschoval. Stačilo jen opatrně pekáč naklopit ke stěně králíkárny a samice v něm byla napresovaná jak sardinka v konzervě. Přitiskla se pevně k rantlu pekáče a odevzdaně se nechala chytit za uši a kůži na hřbetě a už si ji nesu do králíkárny. Kdyby byla bez kožichu, mohl bych ji i s pekáčem šoupnout rovnou do trouby.

"Ty potvoro, jakto žes mi utekla, jaks mi to mohla udělat?" ptám se jí. "Když už tě mám tak pěkně chycenou, půjdeš hnedka do kotce za Milošem. Ať si tě užije! Stejně je už na čase, začíná březen, tak zabřezni." 

Šoupnul jsem jí do kotce za samcem Milošem, co má hlavu na stranu, a chvíli jsem sledoval, jak se k sobě budou mít. No, nic moc. Miloš ji brousil tu z levého boku, tu z pravého, tu do oka a samice seděla přitisknutá prcinou k podlaze, jako by byla frigidní. Nechal jsem je o samotě, ať na to mají klid, a šel zkontrolovat kotec, ze kterého utekla. Ten měl shozenou odnímatelnou střechu, ale byla spořádaně opřená o plot. To snad pitomá samice nemohla zvládnout sama! Vítr taky ne. Sám ji mám co unést. Na střechu však lze dosáhnout z uličky přes plot a nedávno se nám do vsi nastěhovali noví sousedé. Takoví černovlasí. A já nebyl včera navečer doma. To jim asi chudinka králičí slečinka utekla, když mi ji chtěli čórnout a strávila pak celou noc pod širákem. Hromádky čerstvých bobků kolem králíkárny tomu nasvědčují.  

Když už jsem měl její kotec otevřený a samice byla na námluvách u Miloše, tak jsem se chopil vidlí a kotec ji vykydal. Byla tam nastlaná požehnaná vrstva. Nechával jsem jí tam přes zimu schválně, aby ji hřála. 

Pak teprve jsem šel vykonat tu svou potřebu. Bylo už na čase! 

Odpoledne jsem vyspravil dvířka u kotce pod Milošem, kam jsem samici od Miloše po několika hodinové návštěvě přemístil, aby ji zase nějaký poryv černovlasého "větru" s jiskrným pohledem někam neodvál. Příště mi už žádná samice tak snadno neuteče. -sv-