První sníh a další ptákoviny

Když jsem dnes ráno ještě za šera vypouštěl Falca na dvorek, aby se vyvenčil, překvapil nás oba první letošní sníh.

"Falco, neboj, to není bílý kůň, to je sníh, ten už přeci znáš, trochu studí do tlapek, viď?" povzbuzoval jsem ho a postrkoval nohou ven. Falco sníh očuchal a vyrazil vykonat potřebu. Já taky. Ne však na dvorek podepsat se do sněhu, ale přes chodbu na záchod. Jakmile jsem se postavil k míse a zvedl prkénko, vyrazil proti mně pták! Fakt! Ne však ten můj, ale malý vrbčák z okna nad klozetem a mně přímo do vlasů. Moc jich už nemám, ale ty mé tři vlasy děda vševěda mi teda pěkně pocuchal a moji přehazovačku celou rozházel. 

"Vrabčáku, kde ses tu vzal?" povídám mu rozcuchaně, zatímco on splašeně poletoval kolem světla na stěně. "Aha, oknem jsi sem vlétl a pak se ti, mrška, zavřelo. Tak pojď, já tě pustím ven," otevřel jsem mu dveře na chodbu a pak na dvorek. Radostně dveřmi vylétl ven, sníh nesníh, frr za Aštarem Šeranem.

Uhladil jsem si přehazovačku a šel jsem ještě zkontrolovat teploměry. Ten za oknem ukazoval plus 1 stupeň Celsia, ten v seknici plus 13. "Musím ven pro dřevo a zatopit," vyšel jsem druhými dveřmi na dvorek, kde už čekal vyvenčený a mokrý Falco, cpal se nezadržitelně dovnitř a mokrými ťapkami ozdobil dlažbu. "Však on to někdo utře," hlásily mi jeho tmavé oči. Došoural jsem se po bílém zápraží k vyrovnané hromadě štěpinek, ze které proti mně vyrazili další ptáci, až jsem se lekl. Tentokrát to byly dvě sýkorky. Ne ale koňadry, ty jsou barevnější, tyhle byly jen černobílé. "Musím v atlasu zjistit, co je to za druh, to bude nejspíš uhelníček. Dám jim sem dneska k oknu krmítko a budu je pak pozorovat."

Vrátil jsem se se dřevem do seknice ve chvíli, kdy z rádia zrovna zaznívala Ladovská zima a provokatér Nohavica zpíval slavný verš: "V Praze kalamita, jak Na Sibiři, 3 cm sněhu a u Muzea čtyři."

"No, zima je tady. Ale bílý kůň měl dorazit až zítra, to je přeci svatého Martina," pomyslel jsem si a při zapalování ohně v krbových kamnech si broukal: "Ladovská zima za okny je a srdce jímá bílá nostalgie, ladovská zima ..." a s písní na rtech se šel nasnídat. Chleba s máslem, sýrem a rajčetem. Sýr Jádel, ten mi chutná, ale na chlebu moc nedrží a rád padá pod stůl. Tam už na něj čeká můj robotický vysavač Falco a o vše, co tam přistane, se rád postará. Nejraději luxuje debrecínku. Tu i z talíře na stole. V podstatě tak snídáme oba a nejen v zimě.

A aby těch ptáků s prvním sněhem nebylo dneska málo, ozval se z rádia ještě pták třetí. Pán doktór Jarabák z pražské urologie sa rozhovoril o syndrome starého muža, ktorý naozaj čaká na chlapou po šedesátke. "Choď sa s tým tvojim syndromom starého vtáka vypchať," reagoval jsem naoko podrážděně, vypnul rádio a šel napsat nový fejeton. O čem že bude? Co jiného? Zase nějaká ptákovina. :-) -sv-