První měsíc v Austrálii

Na redakční e-mail nám přišla první reportáž od protinožců od Karla Kuchtiaka (dle jednoho m_g_r_ tragikomické ledečské postavičky a taky škůdce a teroristy). :-) Karel tam odletěl na půl roku, tak se můžeme těšit za měsíc na další pokračování. Je to zajímavé čtení a odvážný počin 67-letého Ledečáka, který vám možná některým schází v Hobby Zoo ve dvoře za Havlem. No posuďte sami:

Do Perthu jsem přiletěl 1.3.2013 ke známému Alanovi Williamsovi. Je to kamarád již z minulého cestování po západní Austrálii před 3 roky. Je dost zámožný podnikatel v oblasti výuky managementu (hotelů, nad 3sterne). Založil v tomto oboru školu a studují tam děti dost zámožných rodičů, školné je na první rok asi 150 000 austr. dolarů. (kurz AUD = 19 Kč pozn. -sv-) V tu dobu tam byl i jeden Čech z Karlových Varů. Tak u tohoto kámoše jsem byl ty první 3 týdny v bytě s bazénem. Ale bylo vedro, konec léta tady, tak jsem chodil na Scarborough Bay se projít, zaplavat si, zaběhat a dívat se jak surfují na rozbouřeném moři odvážlivci, kde řádí mimo jiné žraloci.

Měl jsem dohodnuto s Alanem, který vlastní větší motorovou loď, že budeme jezdit chytat ryby na moře. Ale hned první vyjížďka asi na 3 dny, dle něj na "klidné" moře, pro mne nedopadla moc dobře. Po prvním dnu na moři a chytání jsem dostal mořskou nemoc a bylo mně tak špatně, že se muselo zakotvit v klidnějších vodách Rottnest ostrova a aklimatizovat se. No jo, slabé žaludky suchozemců. Úlovek byl tak na jednu večeři na baebecue, ještě se steaky hovezího domácího australského skotu (1kg každý). Místní pivo, dobře vychlazené, pár hltů whisky a bylo mne zase dobře, ani houpání na vlnách jsem v noci necítil. Vedro bylo tedy parádní, na to, že jsem přijel ze zimy do +35, to byl šok. Tak to uběhlo a návrat asi 2 hod po moři bez problému. Pár fotek, video, víkend se povedl. Mám v plánu si půjčit karavánek na další cesty po jižní Austrálii od Perthu-Albany-Esperance po NullarbonPlain-Ceduna-Port Lincoln-Port Augusta do Adelaide v nejůrodnější části Austrálie, název South Australie (jižní).

Karavánek od firmy Britz se znakem leguána, brázdí celou Austrálii, Nový Zéland, Tasmánie, ale taky po celém světě, velká cestovní kancelař, pronajímá karavany veškeré velikosti. Měl jsem kliku a dostal skoro nový, měl najeto jen asi 24 000km, takže byla záruka, že by mne nemusel zklamat na těch mých asi 10 000 km, po dlouhých dálnicích, kde 500 km nic neznamená a lidé se jedou podívat "na kafe" jen tak, okolo zarostlá buš, velikost od trávy až po 50-ti metrové eucalypty, pouště, lemují moji cestu. Každých asi 250 km je malá pumpa s obchůdkem a stáním pro karavany na noc. Vybíral jsem si stání většinou u moře, v karavan parku, kde se dalo taky něco ulovit v moři k večeři, většinou jsou to ryby pstruhovitého tvaru a tučné asi do 20 cm velké, používal jsem malé třyptky a lesklé systémky o několika asi 6 háčcích. Taky se mi podařilo chytit i 6 ryb, s rýží a salátem to byla super večeře. Voda v moři byla čistá jako Grosův křišťál, vedro až +45 stupňů třeba dva dny v jednom kuse. 

Bylo mne doporučeno vzít si na tu cestu asi 30 L vody na pití, kupuje se voda balená v 15litrech za 12 dolarů, benzín stojí podle toho, co je za den, v pátek 1.25 dolar a v pondělí třeba 2 dolary. Můj karavánek má nádrž na 80 litrů a když jedu do 80km na tachometru, kdy dám tempomat, je to automat řízení, tak je velká úspora a najede se tedy na nádrž až 800 i 900 km, a to sleduju vše okolo a fotím buš a zajímavosti. Když vezmu stopaře, tedy v karavan parku, se někdo (většinou mladí studenti, cestovatelé za sezónní prací chtějí někam dostat jen s báglem a stanem) tak je tu zvyk, že připlatí na benzín. 

Skončil jsem za první měsíc Perth-Porth Augusta asi 2500 km bez nehody, bez závady a zdráv ve zdejším karavan parku. Všude se dá v ceně asi 25 dolarů za místo vykoupat, vyprat prádlo, používat WC, sprchy, kompletně vybavenou kuchyň, natankovat užitkovou vodu. Všude je čisto a pořádek, a tak je to v celé Austrálii, z mého předešlého cestování ze západu na sever (taky asi 15000km). Elektřina je většinou z agregátu, voda se cení víc jak benzín a užitková voda se chytá jako děštivá do nádrží v období deště, do poslední kapky, někde se i pije po projití filtrem a ochlazení. 

Jsou místa, kde trvale naprší jen 120mm srážek za rok. I méně, tak proto jsem se vybavil dostatečně. Dálnici lemuje trať, kde se potkávám s vlakem o délce stovek metrů, nejede rychle, ale je plný jen kamení, železná ruda, jede tisíc km do přístavu a tam se vyloží na loď a všechno kupuje, nebo již má celý důl zakoupený Čína, nebo Japonsko na 100let dopředu. Předjíždí mne australská obrovská auta (kamióny nebo silniční vlaky), která vozí zase pšenici na obrovská sila u pobřeží, kde se zase nakládá na obchodní nákladní lodi a do celého světa vozí. Kde se dá a je trochu úrodná půda, se pšenice pěstuje, pole jsou tak velká, že jedeš km a km a stále jsou pole. Teď je již po sklizni a na strništích se pasou stáda ovcí, je jich tady v Austrálii, tedy v celé, asi 90miliónů, pak krávy taky milióny a všechno se to pase volně v buši a je to úplně jiný maso, když se to griluje na "bárbekjů".

Spousta klokanů leží vedle silnice, kdy v noci tam lezou se asi ohřát na asfalt (v noci hřeje) a pak nestačí uhnout těm náklaďákům, co se řítí až 200km rychlostí krajinou do přístavu nebo z něj, vepředu mají silný železa a trubky, aby, když narazí do krávy, se jim nic nestalo. Taky se jim nic nestane, ani škrábnutí, jen pár chlupů a krve. Někdy pak je to příšerný smrad, když to projíždíš okolo. Ale to je tady normální. Farmáři to ani nevědí, že přišli o pár kusů za noc. 

Já jel tou buší a bušopouští dlouhých 2500km a měl jsem taky štěstí, že asi 4 dny pršelo, nebylo takový vedro, ale vody napadlo tolik, že to podemlelo mosty, vyvrátilo stromy a odneslo to cestu (asfalt) pryč. Tady v Austrálii je největší všechno na svě i dálnice, má 14 500km v jednom kuse okolo celého kontinentu, největší a nejdelší naprosto rovný úsek je dlouhý 150km, jel jsem po něm a opravdu nedohledná cesta, rovná jak pravítko. Klokan je tady malinkej walabi, má tak do 30 cm výšky a pak taky až víc jak 2m a má název Red Kangaroo a skáče až 11 metrů daleko. Žere listí ekalyptů, spásá trávu a křoviny. Je tady asi 500 druhů eukalyptů, malé a až 50 m vysoké stromy. Projížděl jsem obrovským prostorem spálené země, vpravo, vlevo od silnice stovky km bylo všechno spálený, v době vedra oheň zničil všechno. Jen samá ohořelá krajina, stromy a zem. Ale již se zase při kořenech stromů objevuje nová zeleň, nové stromky a za pár let po ohni nebude památky, proto, pokud to tady neohrožuje domy a lidi, tak to ani nehasí, voda taky, naprší zalije krajinu, jsou tu cedule, že i 3 metry vody hrozí, řidiči dostanou varování, že tam nesmějí jezdit, pak se to rychle opraví a zase OK. 

Jednou jsem takhle přijel k silnici, zatopená, vyšel jsem ven z auta a jdu asi 300 m, kde jsem viděl plavat auto, až po střechu, nikdo tam tedy nebyl, vše bylo opuštěný, asi rychle, voda mne byla až po pás, a najednou si ke mně plave asi 3 metrový had a chce se na mě zachránit, jako na stromě. Ještě, že jsem si vzal klacek na oporu a tím ho odháněl pryč, dlouho to nechtěl pochopit. Nevím, nevím, jak by to dopadlo bez klacku. Ale měl jsem velký nůž u pasu, na obranu, bez něj neopouštím auto. Jo, a ty ekalypty, dokážou vyrůst za rok i o 10 m, jako bambus. Trasa sem do Port Augusta byla bez problémů, obdivoval jsem farmáře, kteří žijí stovky km od civilizace, mají k asfaltové cestě svou červenou a hóódně prašnou silnici, a žijou tam naprosto osamoceně, ale mají všechno, díky modernizaci. A jsou přátelští a nestřílí po nikom, když se tam k nim rozjede, jako v Americe. Moře je tady čisté, je to Velký australský záliv, studenější a ta cesta většinou vede okolo. Chleba na naše poměry je tady jen toustový a nedá se jíst jinak, než fakt otoustovat. 

Mám rád zdejší mlíko, kupuju si vždy 3 litry a pijou ho z ledničky studený. Vařím si polévky, nudlové, z pytlíku a když mám čas, tak zeleninové, nakoupím v obchodě. Je to dražší, ale dobrý. Nechal jsem se ostříhat a zase již zarůstám. Co mne tady na té cestě dost zmrazuje náladu, jsou stovky bílejch křížů se jmény, a to znamená havárie a smrt někoho, taky jich na jednom místě bylo 7, zahynula celá rodina, jsou tam fotky všech, dětí, rodičů, zvířat. Buď na těch dlouhých cestách přišla z vedra únava a řidič usnul, jede se většinou hodně rychle a vyjetí do buše znamená zabořit se do písku a v kotrmelcích stràvit zbytek života. Tak na toto si dávám pozor, jak se mně začnou klížit oči, vytáhnu foukací harmoniku a hraju a hraju, abych dojel. 

Do karavanu se mně někde nastěhovala myš a ve dne spí a v noci hlodá, všechno jídlo a pití schovávám a stejně si něco najde. Sežrala mně mýdlo, nebo zubní pastu, již 4 dny ji marně lovím, jo a bonbóny našla, žere i prášek na praní. Obrovského pavouka jsem taky našel uvnitř, byl zalezlej ve stříbrné protisluneční zástěně, na které jsem ležel na zemi, když jsem se díval pod karavan, a pak složil a dal dovnitř, vyděsil mě teda dost. Žije tady 10 nejjedovatějších živočichů na světě, např. čtyřhranka australská, najdi na internetu, žáby jedovatý, zajímavý je to, když jsem přejížděl ze WA(západní Austrálie) do jižní, byla tam celnice, každý auto prohlídli a sebrali mně všechnu zeleninu, ovoce a hodili to do kontejneru. Měl jsem toho málo, ale kontejnery byly plné všeho, pak to spálej. Chrání se tak před nemocemi, např. brambor, ovoce atd.

Jo a v Perthu bylo o 7 hodin dřív než v Praze a tady je to již 9.30 minut rozdíl, přejel jsem jedno časový pásmo, takže, když je doma 12 hodin (oběd), tady je již 21.30h noc. Proto, když chci komunikovat přes messenger s někým, musím se podívat, zda nemá náhodou 02.00 v noci a já tady den a slunce. 

Tak to by bylo asi za první měsíc všechno.   Karel Kuchtiak