Prsatý hrníček

Dneska je první jarní den a já už od rána plánují, jak si brzy vyrazím někam ven. Hledám v jízdních řádech a mapách trasu, kterou bych zvládnul během jednoho dne. Víc si zatím kvůli našemu Falcovi nemůžu dovolit a vám taky víc neprozradím. Bude z toho snad brzy zajímavá reportáž Kolem světa za jeden den.

Včera jsem Falca chválil, že za nedělní odpoledne sám doma nic nevyvedl a dnes po ránu jsem našel pod skříňkou s kuchyňským dřezem svůj oblíbený prsatý hrníček. Samozřejmě rozbitý. Na Falca asi taky leze jaro.

Prsatý hrníček jsem měl ze všech svých hrnků nejraději. Už ani nevím, kdo mi ho daroval. Řadu let jsem si do něho vaříval kafe, byl nezbytnou součástí mého pracovního stolu jako mobil, netobook, externí disk, hromada papírů a teď už i brýle a sklenka červeného. Teď abych si pořídil nový. Už jsem ho někde v obchodě zahlídnul. Byl úplně stejný, akorát celý čokoládový, jak prsa černošky. Ten můj byl bělostně porcelánový. Takový jako nevinný a přitom masivní. Ach jo.

Posbíral jsem střepy a rozbitý hrnek slepil. Vystavím si ho na poličku v knihovně jako vzpomínku na prsa té, co mi ho darovala. Jen už nevím, která to byla. :-)

Dnes po obědě jsem si musel kafe uvařit do hrnku jiného. Ten je celý z matného ledového skla a na sobě má nápis Cherchez la femme. -sv-