Nevím, jak se jmenovala

V úterý jsem vtipkoval, jestli uhádnete, kdo přijde příště na večeři, a ona se tu s jednodenním zpožděním objeví zase taková vzácná návštěva. A jaká krasavice! Ještě větší, než ta Tettigonia Zelená. Větší rozpětím i délkou. Mám prostě na ty potvory pech. V úterý jsem jednu vyhodil dveřmi a dneska mi druhá vlétla do seknice oknem! A ještě k tomu francouzským. Tentokrát to byla ale potvora velice lehká a vzácná, možná, že patří i mezi ohrožené druhy nebo družky. Říká se jí sice jednoduše Vážka nebo Šídlo, ale ona to byla možná křehká víla.

Jedním z kouzelných zážitků, se kterým se můžeme setkat v letním dni nebo v podvečer v blízkosti vodních ploch, je spatřit vážku. Může se až zdát, že se svou křehkou podobou a třpytivými křídly pocházejí z říše víl. Vážky však nejsou tak subtilní víly, jak se zdají být. Všechny vážky včetně jejich larev se živí dravě. 

Nejsou to víly, jsou to pěkné potvory! Pozor na ně!

No vlastně nevím, jak se jmenovala, kam ji zařadit. Odborně se jí taky říká Odonata, což znamené Zubatá. Ale nechci se rouhat. Ona se mi vlastně ani nepředstavila a když jsem si ji chtěl vygůglovat, tak jsem narazil na tolik různých druhů vážek, šídlatek, šídel a šidélek, že jsem z toho byl celej tumpachovej. Natolik jsem si ji zase nestačil prohlédnout, abych ji dokázal mezi tou stovkou druhů identifikovat. Z mládí znám jen klasické šídlo zelené, co jsme potkávali každé léto u rybníka a obdivovali, jak dokáže stát ve vzduchu na jednom místě jak vrtulník. Ale tohle byl takový tmavý druh, asi nějaká migrantka v burce, či co. Kosu sebou naštěstí neměla.

 Pozoroval jsem ji proti světlu u toho francouzského okna, jak se natřásá a třepetá, chvíli nepostála na místě, byla stále v jednom letu, neposedná jak šídlo, jak se trefně říká. Nešlo ji ani pořádně zaostřit, natož proti tomu světlu trochu solidněji vyfotografovat. 

To takovej Dan Bárta, ten by si s ní věděl rady. To by byl ten pravý odonatolog. Ač zpěvák a skladatel, specializuje se na fotografování vážek. Má k tomu taky patřičné vybavení. To já se svým malým Canónkem jsem na něho krátkej :-)

Tak jsem váženou vážku nejprve pozval na večeři a pak se ji rychle zbavil. Kdo by taky Zubatou hostil? Prostě jsem ji pustil k vodě, kam zřejmě taky patří. Frnkla mi přímo před nosem a už se neukázala. A kdoví jestli to vůbec byla ONA, jestli to nebyl ON, kdo se v tom má vyznat? Hlavně, že ta Zubatá letěla dál. :-) -sv-