Pozdrav z Vrbice

Přišlo nám včera v sobotu 13. května na redakční e-mail:

Stanislave,
                 mám Ti vyřídit pozdravy z Vrbice. Protože by to bylo hodně jednoduché, neřeknu Ti od koho. To je Tvůj domácí úkol. Řekl bych, že už teď stejně asi víš, kdo to je. Ano, jsme opět ve smrdovské školičce. Však ta osoba, když jsme začali při včerejší venkovské besedě u nás na Vrbici vzpomínat na roky před, ....... a to je opět Tvůj úkol, patřičný údaj si sám doplň, jsi byl jako první v řadě jmen jmenován právě Ty. "Tak ze Štěpánova to byl Standa,....... to byl chytrej kluk, dobře se učil,..... rád pořád něco maloval, pak ze Štěpánova ještě........., ze Smrdova Dvořák a další Dvořák a ......", následovala řada jmen celé třídy prvňáčků, která jsem já už do dnešního rána zapomněl.
      Když jsi se teď vrátil ke svým kořenům, do rodného Štěpánova, a jak pozoruji i Ty vzpomínáš na roky prožité s rodiči, prarodiči, na dětství a mládí, jestlipak jsi znovu prošel v posledním období tu známou cestičku k té své školičce, ke Smrdovu........? Není jen Ledeč, náměstí plné shonu a čoudících aut, jsou i jiné cesty a cestičky, na nichž se tak krásně vzpomíná ......Zkus to. Můžeš dojít až k říčce Sázavce a omýt se tam, stačí si jen umýt ruce. Tam dole, právě u kapliček, má její voda zázračnou moc. Tam člověk omládne. Ale to raději nikomu neříkej. Byly by tam zástupy lidí, možná i přijížděly autobusy výletníků, a to kouzelné místo by ztratilo rázem svoji  divotvornou moc. Ale můžeš sebou vzít sestru Aničku. Uvidíš, že najednou budeš zase tím malým klukem, který si ráno vzal na záda svoji brašničku a vydává se tři kilometry polní cestou ke své škole... Tu v úvozové cestě uvidíš postavičky cupitající od Vrbice a pak se společně vydáváte jedním směrem .... Na kraji obce Smrdov se možná zastavíte na hřbitově, kde budete hledat prázdné kelímky od svíček, ty se přece jen tak nevyhazují a v dětské představivosti je lze využít k tolika věcem, zkrátka takový kelímek je přece něco úžasného...... Jdete dál, rybník, to se již k vám budou přidávat i místní, ......kostel sv.Jana Křtitele a .....cíl té každodenní cesty. 
    A tak jak se odvíjí klubko našeho času a dny našich životů odcházejí někam do nenávratna jako korálky z přetrženého babiččina růžence, cítíme stále hlouběji milostnost země a krajiny, kde jsme se narodili .......  .Čím více přibývá roků na spirále našich osudů, tím více se ohlížíme zpět. Kam jinam než do časů našeho dětství a mládí.

Hezké dny plné jarních květů a slunečné pohody

                                                                   přeje
                                                                              František  Nápravník

Domácí úkol jsem večer splnil a při sklence červeného si na spolužáky zavzpomínal. -sv-

Fotografii z obecné školy, ani z Pionýra nemám. Jen jednu z prvního svatého přijímání z 28.5.1961. Půlka se nás pak o 7 let později sešla ve fotbalovém dorostu Sokol Leština. To už bez kněze a vlastně i bez trenéra. :-)

Stojím v horní řadě, druhý zleva, poznávací znamení ofina a sádra na levé ruce. :-)