Povánoční dozvuky

Sice bych to klidně zvládnul sám, ale přiznávám, že mě potěšilo, když na Štědrý den ráno zavolala Štěpánka: "Tati, tak vyjíždím za tebou. Dal si vařit brambory na salát? A kapra máš taky zabitýho? Dobře. Za čtvrthodinky jsem u tebe. Pusť se do hrachovky! Mám tě ráda."

Taky jí mám rád. Možná jí to neříkám tak často, ale ona to dobře ví. Těšil jsem se na náš společný den, kterému se říká štědrý a na společnou večeři s kaprem a bramborovým salátem. Úlohy jsme si již dávno rozdělili - já se postarám o kapra a hrachovou polévku a dcera o salát a chlebíčky. 

Vše by proběhlo bez jakýchkoli problémů, nebýt našeho psa Falca. Ten za tu malou chvilku, co jsme nosili Štěpánčiny tašky s dárky a nákupem z auta do chalupy, rozkousal asi vzteky, že tam nemůže pobíhat s námi, obaly dvou vánočních balíčků, které jsem chtěl po obědě odvést do Ledče. Naštěstí potrhal jenom obaly, vlastní dárky nepoškodil. Přesto jsem mu od plic vynadal, až se mi z toho srdce rozbušilo. Když jsem to po chvilce rozdýchal, šel jsem dárky znovu přebalit a sebe málem taky. "Naše" dárky jsme raději uschovali do vedlejšího pokoje, "ledečské" dárky narovnali do tašek a vyrazili do Perly Posázaví. Během dvou hodinek obrazili a obdarovali tři rodiny a pro čtvrtou kozlovskou nechali dárky pod stromečkem u ledečské babičky.

Po návratu na chalupu jsme ozdobili stromeček, pověsili jmelí, prostřeli svátečně stůl a v poklidu povečeřeli. My dva, dobří lidé z kadibudky. Falco se přitom postaral o všechny kosti. Pak jsme se vzájemně obdarovali a taky překvapili. Nedostal jsem totiž ponožky, ale drona. Moje veršované přání (kdyby bylo po mém, tak bych se stal dronem) bylo Ježíškem vyslyšeno!

Štěpánce zase před pár měsící jeden samozvaným dýdžej, kterému říkají Mrzkoklacek, vylil sklenici piva do jejího noutbůku. Ten po tom pivním výronu fungoval už jen s externí klávesnicí a externím displejem. Tak Ježišek vymyslel, že jí obdaruje minipočítačem Intel, který napojí na vstup HDMI u televizoru a může dál sledovat třeba i z postele oblíbená videa z jůtubka, chodit na maily, facebook, instagram, twiter a nevím, jak se ty sociální nesmysly všechny jmenují. Ježíšek to taky nevěděl. Štěpánka je však již na Boží hod sledovala.

Dárků bylo samozřejmě více. Vždyť dětí, co mi říkají tati, mám celkem pět, vnoučat čtyři a tak jenom láhví vína se mi sešlo šest a knížky čtyři! K tomu i jeden alkoholtester. :-) Ani Falco nepřišel zkrátka. Nějaké ty mlsky mu Ježíšek taky nadělil. I když si je za to štědrodenní vzteklé trhání moc nezasloužil. Příště mu pod stromeček nadělím asi vtektester. :-)

Večer jsme si Štěpánkou poseděli u sklenky vína, poslouchali český rozhlas Dvojku, povídali si a zavzpomínali. Když se Štěpánka vypravila na kutě, otevřel jsem knížku O Kubáskovi a začal číst, občas jsem do známého textu vložil nějaké to vtipné slůvko, což ji vždy srdečně rozesmálo, jak malou holku, ale už po čtvrté kapitole spala. Chvíli jsem sledoval francouzským oknem na zahradě svítící borovičku, vybavily se mi přitom nepublikovatelné vzpomínky a pak jsem šel také na kutě, radio nechal hrát a promítal si na strop světnice dnešní den. 

Byl fajn, to jo, moc fajn. Ale něco mi na něm přeci jen skřípalo. Za ty dva roky, co tu na chalupě poustevničím sám bez ženský, jsem odvykl tomu věčnému ženskému komandování a řeknu vám, že to mi teda vůbec neschází. Štěpánka mi to totiž tak trochu nevědomky a určitě láskyplně připomněla. Po vzoru drona, co se brání, tvému ovládání, drona co se splašil, v povětří se zašil, mezi hejna vraní, mi to už nepřišlo vhod. Dneska jsem jí to i řekl, tak ví, jak to myslím. :-) 

Na Boží hod mi přišlo vhod, že se za mnou zastavili i dva synové Pavel a David od mojich dvou exmanželek. Přivezli mi dárky a dobrou náladu. Chystali se spolu na akci ZOO do ledečské sokolovny. David jako nepřehlédnutelný návštěvník, Pavel jako půlnoční účinkující se svou kapelou ULTIMA. Navrhoval jsem mu, aby se během vystoupení ohradil proti pomluvám, které o něm po Ledči kolovaly po Městských slavnostech, kde měl údajně prohlásit něco o "zasrané" Ledči. Stál jsem tehdy pár metrů od pódia a užíval si jeho vystoupení. Nic takového jsem ani já, který ho zná od malička a cítim se tak trochu zodpovědný za jeho slovník, ani jeho máma, ani Štěpánka a její kluk neslyšeli. Pavel se na mě usmál a povídá: 

"Taky jsem o tom přemýšlel, vždyť já jsem hrdý na to, že jsem z Ledče, do každého našeho klipu se snažím prosadit nějaké ledečské motivy, ale tati, on by to stejně zase někdo překroutil a další nepochopil. Já vím, že jsem to neřekl. To není můj styl. Můj styl je ULTIMA, a ta po Novém roce vyráží na turné po sportovních halách v celé České republice včetně O2 arény. Tam nás vždy představím jako rockovou kapelu z Ledče nad Sázavou. To bude moje nejlepší reakce na hloupé pomluvy." :-) -sv-