Perth, Darwin, Adelaide

Tak toto jsou největší a nejlidnatější australská města. Mají milióny obyvatel. Mají supermoderní výstavbu, budovy tyčící se až do nebes, samé sklo. Zde se tedy architekti vyřádili! Austrálie je obrovská země, přitom oproti Evropě je strašně mladá osídlením a výstavbou.

Stavby z období osídlování kolonisty (1788), většinou dřevěné, již neexistují, a pak jsou tady ve všech těchto uvedených městech stavby z kamene, kostely, budovy u všech hlavních tříd, kde v pozadí již vyrostly ty mrakodrapy nové. Ale je to citlivě sladěno a moderně využito, bohužel většina těchto starých budov z viktoriánské doby byla v 60-80 letech 20. století zbourána, aby se udělalo místo moderním stavbám.

 

Perth

Má 1,6 milónu obyvatel a rozprostírá se  kolem velké řeky Swan (Labuť). Je  to  nejizolovanější město na světě, nejbližší podobné město Adelaide je vzdálené 2400 km a vzdálenost od hlavního města Cambery je větší než od hlavního města Indonésie Jakarty. Perth měl největší stavební boom v době zlaté horečky v 90. letech 19. století, kdy populace vzrostla o 700%. Dokonce byla doba, kdy se toto město chtělo odtrhnout od Austrálie a vytvořit vlastní kolonii. Je zde velké Western Austrália Museum, představuje kulturu domorodců a jejich života. Ti tady mají vlastní parlament. V Perthu naleznete obrovskou botanickou zahradu, ZOO, velký námořní přístav Fremantle, kde je možno vidět mnoho budov z koloniální doby. Fremantle je nejkrásnější ze všech přístavů v Austrálii. Je asi 20 km od Perthu na západ, řeka Swan se tady vlévá do Indického oceánu.

Turisty ve všech těchto městech vozí zadarmo autobusy, tramvaje v intervalech okolo celých měst, trasy jsou vedeny tak, aby si návštěvník mohl prohlédnout, co ho zajímá. Je ale potřeba nejdříve navštívit infocentrum bohatě zásobené všelijakými příručkami, mapami, kde lze získat cenné rady o pobytu a cestování. Tyto centra jsou ale ve všech menších i větších městech, moderní WC, WiFi, suvenýry k nakoupení. Vždy velice ochotně poradí a dají ty nejcennější informace.

Většinou jsem v těchto městech toho mnoho neprošel. Je zde obrovský mumraj. Zajímalo mě vždy muzeum, buď národní, nebo vojenské, botanická zahrada, ZOO a stovky stánků jak s občerstvením, tak se suvenýry, oblečením, botami atd. Jsou v nich většinou Vietnamci, Číňané, Thajci, Turci, prostě jako u nás v Evropě. Samozřejmě všude v těchto městech jsou letiště, vevodí tady tomu společnost Qantas, spojení z Prahy je přes Dubaj, Emirates, filipinská společnost létá z Mnichova do Singapuru, pak směr Perth, Melbourne, Sydney. Všechno na super úrovni. 

Když jsem tady byl v roce 2014, vezl mě můj známý autem na projížďku kolem moře mimo město, asi 70-100 km, travnatá buš, duny písku a divočina. Za tři roky jsem sám tuto "kontrolu" udělal opět a nestačil jsem se divit. V tomto úseku je asi 7 naprosto nových osad, vždy tak asi 150 krásných moderních domků, již obydlených se vším všudy. Jednou se to všechno spojí a bude to předměstí velkoměsta Perthu. Již se tam buduje vlakové spojení, Bus. Zajímalo mě, jaké DPH je tady v WA (Western Austrálii) na jídlo, na věci. Prý dost vysoké, obojí 10%!! Jen jsem pomyslel na výstavbu silnic, co musí uvolnit vláda, vlastně na propojení těchto městeček a s tím věcí spojených. U nás zlodějské vlády ANO, ODS, ČSSD zavedly DPH 25% a 15% na jídlo. Naše generace, ani ta mladá, co se již narodila po takzvané "Sametce", se nikdy nedožije takového blahobytu, jaký je vidět zde v Austrálii. Ani se jim, Australanům, nedivím, že je Evropa ani Svět tak nic moc nezajímá, mají tolik všeho dost z vlastních zdrojů, že si vystačí.

Taková zajímavost, která tady ve WA je ojedinělá, vlastně v celé Austrálii. Kousek od Petrhu, asi 700 km, žije jeden farmář, pěstující pšenici (sklizeň 2x ročně). Nelíbilo se mu, že musí platit vysoké daně, tak se rozhodl se naprosto osamostatnit a vytvořil si vlastní stát na svém území  o rozloze asi 40 000 ha a rozhodl se také vyčlenit se z Austrálie a vlastně jen využil legislativu. "Dále slouží anglické královně", má svou zemi, svou poštu, známky, velvyslance v mnoha zemích, své zákony, policii, vystavuje své pasy, doklady, poskytuje azyl, což má tedy svá pravidla, obchoduje s vládou jako zemědělec, prodává své přebytky. V Austrálii farmáři nedostávají od státu žádné dotace, jen mohou levně koupit obrovské množství půdy v oblastech neosídlených a farmařit zde na své vlastní riziko. Chovat dobytek, ovce, pěstovat plodiny. Musí počítat i s podnebím, jsou tady místa, kde třeba 8 měsíců neprší. Ztráty se nedají snad ani pojistit, prý to je šíleně drahé. Prostě přijde sucho, není voda, není potrava, pochcípá mu dobytek v buši, je to příroda, ani to skoro nikoho prý nezajímá. Farmář tuto plochu opustí a vše pohltí buš, kosti vysuší neúprosné slunce, pár let se počká, buď se půda zase prodá, nebo nechá ladem. Tak to tu chodí. 

Tento farmář je prý mnoha lidem trnem v oku, ale přijíždí k němu i tisíce zvědavců, kdy i tento způsob turistiky, je pro něj vítaným příjmem. Ale již se tak stalo a vládne ve své zemi již pěkných pár desítek let. Je to princ Leonardo George Casley, stát Hutt River Province Principality, dnes je mu již hodně přes 90 roků. Můj známý toto území navštívil asi před 20 lety, přijel k jeho domu, vyšla Leonardova manželka a on se jí zeptal, že by rád pohovořil s Leonardem. Ona mu sdělila, ať počká, že za chvílku přijede s kombajnem z pole, kde jako farmář dneska a i v jiné dny normálně pracuje. Koupil si u něj knihu, kterou Leonardo vydal o své zemi, kde je všechno zadokumentované. Kniha popisuje vše od nápadu se odtrhnout, až po udělování vyznamenání za zásluhy pro stát. Jako princ Leonardo byl uznán mnoha zeměmi na světě a má tam svoje dobrovolné ambasadory, kteří pro jeho malou zemi pracují. Dokonce se tam vyskytuje i velvyslanec v České republice. Myslel jsem si, že toto místo taky navštívím, kdy do svého nového pasu dostanu razítko neznámé země, ale čas mně to již asi nedovolí. Hodně mě to láká, jelikož se již asi do Austrálie nepodívàm. Má svého syna nástupce v pokračování vlády. Pár fotek z knihy mám.

  Perth dříve a nyní - historie a současnost - sklo, beton, ocel a kamenné stavby.

 

Darwin

Toto město se nacházi v tkz. Severním teritóriu, má asi 120 000 obyvatel, je v tropické části Austrálie a opět se jedná o super moderní město. Je tu horko, samé tropické květiny, bohužel tato oblast je napadána cyklóny. Říká se, že Darwin je světovým centrem blesků. Jméno dostalo po přírodovědci Charlesi Darwinovi, který tady projížděl v roce 1839 na lodi Beagle. Cyklón Tracy na první svátek vánoční v roce 1974 téměř srovnal město se zemí, kdy vítr přesahující rychlost 215 km/hod. nadělal zničující spoušť. Za druhé světové války se z Darwinu stala významná základna spojeneckých jednotek, díky tomu se vybudovala silnice do Alice Springs a Mount Isa, a tak se Darwin spojil se zbytkem Austrálie. Vojenská letiště a základny byly systematicky bombardovány Japonci. Po bombardováni Pearl Harbor (7.prosince 1941) byly spojenecké lodě, letadla a celé jednotky přesunuty právě do Darwinu. Tam dne 19.února 1942 napadlo přístav 188 japonských letadel a zničil se skoro celý přístav. Během dalšího roku a půl napadli Japonci Darwin 64x.

Jsou zde pláže, vždy ale oddělené od moře betonovými stěnami, jelikož zde v moři žijí slanovodní krokodýli, jeden z nich, 5 metrový a vážící 770 kg, je vycpán jako exponát v muzeu. Prý dokázal napadat i loďky rybářů a byl proto postrachem zdejších vod. Uloven byl v roce 1979. 

Darwin jsem navštívil vlastně jen na jeden den a noc s majitelem kempu, který přijel nakoupit zásoby, tak jsem se svezl. U něho jsem pár dní pracoval, bylo již po sezóně, nebyl takový provoz australských pojízdných "domů", kdy opravdu Australani tahají za sebou celé karavany se vším všudy, a to tisíce km. mají v nich velkou barevnou TV, to je základ, komplet klimatizaci, kuchyň, obývák a ložnici, automatickou pračku i sušičku. Snad hodinu to rozkládají a připravují na večerní grilování, zvou se navzájem, sedí, popijejí víno, pivo a myslím, že to je jediná činnost, kdy pak řeknou, takhle jsem objel celou Austrálii. Vlastně jen po kempech. Musí to být velký byznys, tady je desetitisíce kempů, statisíce aut a karavanů brázdících kontinentem sem a tam 365 dní v roce. Ono, když se přirovná, že za noc zaplatí 30-35 australských dolarů (na naše 30-35 Kč) a mají zajištěno úplně všechno - čisté WC, sprchy, kuchyně, okolí parková úprava, pračky na prádlo, bazén, nebo jsou tam chatky, opět vše zařízené, v ceně 50-100 AUD. Opravdu nikde se nevidí, že by svévolně někdo kempoval jen tak někde v buši okolo cest, je to přísně pokutované. Hledal jsem místa, kde bylo WC, voda, možnost přespání max. 2 noci a bylo to zdarma. Dodržovat čistotu a pořádek bylo nutností, bylo nás takto "chudých studentů" hóódně. Mladí lidé do 35 let mohou požádat o vízum na 1 rok s tou podmínkou, že prokáží, že mají asi 5000 dolarů na roční pobyt, mohou 20 hodin týdně pracovat, většinou na farmách, a navštěvují zdarma kurzy angličtiny. Jde o to, v jaké oblasti se pohybují, kde je sezónní práce, sběr ovoce, vína, zeleniny. Například sběr cuket, okurek, hodinová sazba 19 AUD. Většinou si koupí starší auto, přizpůsobí ho na spaní, vybaví se na cestování a jedou ve dvojici, celé party kluků a děvčat z celého světa. Když se jim to líbí, můžou si to prodloužit ještě o rok. Povolí jim pracovat 80 dní v roce, opět na farmách, kde je stále nedostatek sezónních dělníků, na plantážích ananasů, mandarinek, pomerančů, banánů, avocáda, ořechů, oliv, prostě veškerého tropického ovoce. Zajímavé je to, že australská vláda již před desítkami let schválila tkz. prázdninový pracovní program, kdy sem mohou na prázdniny vycestovat studenti ze zemí, které jsou v tomto programu začleněné. Ale Českou republiku v něm nenajdete. Myslím si, že naši politici nemají vůbec zájem vyjít mladým lidem a těmto aktivitám vstříc. Přitom tolik mladých je bez práce, neumí jazyky a ani neví, co lze podniknout. Jsou tu obrovské plochy všeho, statisíce stromů, kde dřív bývala eucalyptová buš, to se vykácelo, spálilo a slouží po několik generací dál. Například vinice, nikdy jsem neviděl tak obrovské plochy vinných keřů, jsou hlavně v oblasti Adelaide, na jihu, sklízí se kombajny, jako většina produktů, a jsou to milióny litrů vína, které se skladují v nerezových tancích, jako v Evropě nafta a benzín. Vína zrající pod silným australským sluncem, kvalitní a potom i levná. Dobré víno, stolní, 5 litrů za 15 AUD v krabici. Austrálie je bohatá na všechno, již jsem psal, obrovské plochy země se využívají k pasení dobytka. Když jsem se zastavil k načerpání benzínu v místech, kde je jen buš, poušť, hory, tak mě farmáři vítali slovy, odkud jsem, a byl jsem jim k smíchu, když jsem sdělil rozměry naší země. Každý se pochlubil tím, že má od 1000 ks krav až po 40000 ks a pozemky až 3x větší, než naše republika. Krávy se tu nahánějí vrtulníkem! Tak jsem jen zavzpomínal na to, jak si doma likvidujeme přírodu, tedy to, co nám ještě z ní zbylo. No jo, jen tady lze porovnávat. Žijí tady snad veškeré národnosti světa, nejsou tu chudí lidé, asi jen ti, co opravdu nechtějí pracovat, původní Australané, asi půl miliónu, zatěžují sociální systém nejvíce, nechtějí se vžít do této doby, tak se i chovají. Dnešní vlády již uznávají jejich nároky na podíl z turismu, z těžby nerostů, dostávají z toho procentní podíl. Zrovna, když jsem tady byl v oblasti Uluru, svaté hory Australců, kde se po tisíciletí scházejí, tak něco jako "rada starších", i v tomto roce 2017 rozhodla o tom, že se musí zvýšit jejich nárok na zisk. Pak jejich poslanci toto přednesou v parlamentu v Canbeře. I pár bezdomovců, naší bílé rasy, jsem viděl žebrat v Sydney, Melbourne, spát pod mostem.

To nejsou sila, ani rakety, ale tanky na víno.  Menší vrtulníček by se hodil. No, nekup to!

 

Adelaide

To je velkoměsto, počet obyvatel 1 100 000, úplně na jihu, stát Jižní Austrálie. Opět leží u ústí řeky Murray River. Založeno v roce 1836 u řeky proto, aby bylo možno proniknout do vnitrozemí pohodlněji a rychleji, než po souši. Opět město zeleně a parků již v centru města. Moderní, koná se zde mnoho vyhlášených australských festivalů, jsou tu kostely z dob kolonistů, starý parlament s mramorovými sloupy při vstupu (1883), dostavěl se až po 50 letech, staré nádraží (1929) z medového pískovce, ale nejezdí sem dálkový vlak Indian-Pacific-Ghan. Každé nedělní odpoledne a v zimě i ve středu vyjíždí z malého příměstského nádraží v Adelaide Keswick Railway Station vlak, kterému se říká Ghan, a vydává se na sever na transkontinentální cestu měřící 2979 km po trase Adelaide - Alice Springs - Darwin. Vlak, který projíždí pouštními oblastmi v samém srdci Austrálie a za dva dny přijede do tropického Darwinu. Ghan dostal jméno podle afgánských velbloudářů, jejichž karavany před vybudováním železnice v roce 1929 dopravovaly do Alice Springs životně důležité zásoby. Se vznikem železnice se velbloudi stali zbytečnými a pustili je do volné přírody, kde jejich potomci žijí dodnes v tisícových stádech. Chovají se jak na maso, tak i pro závodní účely. Bohatí šejkové si je sem chodí vybírat. Jsou cvičeni pro jejich výdrž na velbloudí závody v běhu, jako u nás koně. Na jejich hřbetu nesedí jezdec, ale robot s anténou a nutí velblouda k maximálnímu výkonu. 

Tato trať se z Alice Springs do Darwinu začala stavět až v roce 2001, byl to úsek 1420 km dlouhý, kdy bylo položeno 1 200 000 ks kolejí a tento úsek stál miliardu dolarů. Otevřena byla v roce 2004. Ghan vyjíždí z Adelaide v neděli ve 12:20 hodin směr sever, jede pšeničnými poli (obilnice Austrálie) do přístavu Port Augusta, přejede řeku Finke po obrovském mostě s patnácti oblouky a den nato je v Alice Springs. Zde má 4hodinovou přestávku, kdy si turisté mohou prohlédnout město, zaletí se podívat letadlem k Uluru a zpátky a časně ráno odjíždí směr Darwin. Je to vlak první třídy, skvělé lůžkové vybavení, skvělé jídlo, skvělé pití a také skvělé ceny! Ale i pro obyčejné cestující je tu místo. Lze sedět v normálních kupé, jsou tu i bufetové vozy. Vlak sebou veze auta těch, co si mohou projet jednu cestu po Stuart Highway a pak zase vlakem zpět. Za všechno se platí, a to dost, jako v letadle, nad limit zavazadla atd. Přesto tento vlak má vyprodáno již dva roky dopředu, lidé si tuto cestu dopřejí jako životní dárek někomu, kdo si to zaslouží. Vlak nejede rychle, lze prohlížet krajinu okolo a je zde mnoho kvalifikovaných průvodčích, vždy ochotných podávat informace, ve dne i v noci. Krajina střídá pouště, hory, buš, vše, co poskytuje australské vnitrozemí. Když se cestující pozorně dívá, uvidí okolo trati mnoho zvědavých klokanů, divokých koní, velbloudů a dalších zvířat, které se pasou v buši okolo.

 

Je zajímavé, že u nás v ČR o Austrálii se toho moc nedozvíme. Jen tehdy, když žralok napadne surfaře, tak je toho hned plný internet, nebo když se blíží cyklón, jako letos ve státě Queensland na východním pobřeží Austrálie. Byl jsem dokonce varován rodinou, abych si tam dal pozor. Dostal jsem se tam asi za 3 měsíce, již jsem viděl všechny následky řádění cyklónu uklizeny, jen v buši bylo mnoho rozlámaných stromů a od usedlíků jsem slyšel, že moře bylo hóódně rozbouřené. 

 

Když se u nás v ČR o Austrálii toho moc nedozvíme, tak jsem se to pokusil trochu tímto cestopisem napravit.

 

Karel Kuchtiak On the Road odesláno z iPadu dne 8.8.2017 v 14:41:34 GMT+8