Papež v Ledči

Ledečskou kotlinu za poslední čtvrtstoletí, co většina z nás ještě pamatuje, navštívila řada významných osobností počínaje Václavem Havlem a konče Václavem Klausem. Z mezidobí mezi návštěvami dvou prezidentů je třeba vzpomenout ještě na hokejistu Josefa Vašíčka s  Stanley Cupem. Tyto tři slavné světové osobnosti vítali v Perle Posázaví tisíce Ledečáků. Pouze někteří, a hlavně jeden zbraslavický pilot, si však dnes ještě vzpomenou na návštěvu Papeže, která unikla pozornosti většiny z vás.

Stalo se tak dopoledne 17. června 2004, kdy se ve dveřích kanceláře starosty objevil sám Papež. S úsměvem na tváři a se slovy: "Já jsem ňáký Papež a jdu vám pomoct s tou bleskovou povodní, která vás tu před týdnem postihla!" Nebyl to však Wojtyla, ale jednalo se o plk. Ing. Jana Papeže, prezidenta České protipovodňové asociace. Byl sice plukovníkem, ale již ve výslužbě, byl také soudním znalcem v oboru povodní, ale hlavně to byl neskutečně bodrý živel, 130 kilový odvážný chlapík a muž činu.

"Mám pro vás na letišti ve Zbraslavicích nachystané letadlo, za 20 minut odlétá, zanechte všeho, vemte sebou ještě svého kolegu a letíme!"

Kolega místostarosta se zdráhal, bojí se létání, tak jsem přesvědčil Břéťu, vedoucího odboru životního prostředí a v Papežově autě jsme společně vyrazili do Zbraslavic. Papež se svými 130, Břéťa 115 a já s 105 kily! Na letišti na nás čekalo jednomotorové letadýlko "káně" s nervózně poskakujícím pilotem, toho bych tipoval tak na 65 kg. Papež zaparkoval až v těsné blízkosti letadla a z kufru svého automobilu vyňal fotoaparát s externím displejem a konopný provaz. Pilota požádal, aby u letadýlka demontoval pravé dveře, vrtuli prý může ponechat, sám si uvázal motouz kolem svého rozměrného pasu, nastavil fotoaparát a vyzkoušel displej. Poté, co jsme se nasoukali všichni čtyři do malé kabinky, si Papež uvázal druhý konec provazu k madlu nad dveřním otvorem, obrátil se dozadu na nás dva se slovy: "Až vzlétneme a doletíme nad Třebětín, začnu fotit. Vykloním se z letadla a ze stupátka budu dokumentovat povodňové škody. A Vy, pane starosto, tady na displeji budete vše sledovat a hlásit mi, co je pro Vás nutné vyfotit. No jo, ale ten displej má poměrně velkou spotřebu. Já raději ještě skočím pro akumulátor."

"Akumulátor už ne", ozval se vyděšený pilot, nebo spíše pilotík,  "to bychom nevzlétli!" Nakonec po dlouhém rozjezdu a raději bez akumulátoru jsme přece jen vzlétli, nabrali kolíbavě výšku asi tak odhadem 150 m a letěli nad údolím Olešenského potoka směrem k Ledči. Vítr s letadýlkem lomcoval, až mi bylo ouzko a potřeboval jsem se něčeho pevného zachytit. Displej to nebyl. Těsně nad hlavou jsem zahlédl nějakou trubku, něco jak madlo v tramvaji, tak jsem ji levačkou uchopil a poryvy větru vyrovnával. Jenže ta trubka mi najednou začala prokluzovat v sevřené dlani, pochopil jsem, že je to zřejmě tyč zadního kormidla. Zapřený jedním ramenem do stěny letadla a druhým do Břéti jsem přežil dvě nebo tři otáčky nad ledečskou radnicí a nedočkavě vyhlížel zbraslavickou pevnou zem.   

Z fotoletu s Papežem jsme tehdy získali spoustu velice cenných záběrů, které jsem následně použil při zpracování Zprávy o povodni 2004. Tuto zprávu jsem pak přednášel odborníkům na životní prostředí na Krajském úřadu v Jihlavě, s Ing. Papežem následně také v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, zpráva nám dopomohla k získání třímilionové krajské dotace na odstraňování povodňových škod, posloužila též jako mustr severočeským a severomoravským úřadům při povodních v roce 2009 a dodnes na stránkách Papežovy firmy Koordinace najdete obrázek, kterým toto svoje vzpomínání a naši spolupráci dokumentuji.

S Papežem jsem navštívil i Troubky a Nový Jičín a málem i New Orleans, kam však už odletěl radit pořádným letedlem beze mne, bez Břéti a taky bez motouzu. :-)           -sv-