Pan Antonín

Pan Antonín je bodrý 89letý dědík z jedné Lhoty na Světelsku. Sešel jsem se s ním na pokoji č.8 septického oddělení havlíčkobrodské chirurgie. Septického proto, že jsme měli oba otevřené rány. Já na chodidle levé nohy a on na jednom z prstů pravé ruky, který si popálil tak škaredě, že mu musel být hned první den pobytu poslední článek popáleného prstu amputován. Mně naštěstí neamputovali nic, i když jsem operaci chodidla podstoupil taky hned první den. Pak jsme spolu leželi na pokoji jak dva lazaři celkem 4 dny. Ač je Antonín o 24 let starší než já, byl na tom líp. Nohy mu totiž jakž takž sloužily a za pomoci hůlky se dostal, kam chtěl. Všechno si obstaral, nikoho nepotřeboval na pomoc.

Obdivoval jsem ho, jak je v jeho letech soběstačný, společenský a ohleduplný. Vyprávěl mi o své Lhotě, o svých sousedech a zálibách. Choval králíky a včely, pěstoval ovoce a zeleninu a dokud mu nohy sloužily, tak rád chodíval do lesa. Na houby nebo jen tak na procházku. Tvrdil mi, že u Druhanova potkává hajného a ten prý jako by mi z oka vypadl. Taky se mě vyptával co mám společného z Kadlecovými, že mě u nich viděl na střeše. :-) To si to asi trochu popletl. Po střechách už nelezu a u Druhanova v lese jsem nikdy nebyl.

Za to jsem mu prozradil, že v té jeho Lhotě znám paní Kadlecové hned čtyři. Ta nejstarší, vdova po Frantovi, je sestřenicí mojí první manželky a taky moje sousedka ze Štěpánova. Ta druhá, její švagrová, je zase sestrou mého švagra, ta třetí nejmladší je vnučkou mojí sestry a konečně ta čtvrtá je starostkou ve Lhotě. Byl z toho div, živ. Hned to volal domů, zřejmě dceři, že s ním na pokoji je tatínek paní Kadlecové od Franty. Trochu to popletl, ale to je jedno. Dcera mu to stejně nevěřila, to by mi muselo být sto let! :-)

V neděli se pan Antonín dozvěděl, že ho pustí v pondělí domů. Šel normálně po osmé večer spát, vzal si předtím prášky na bolest a na spaní a zřejmě se z toho ve spaní nějak pomátl a z milého doktora Jekkyla se stal bláznivý  mister Hyde. Vstal chvíli před půlnocí, když jsem já seděl na WC. Nemohl se zorientovat, kde že to je, přišel za mnou až na záchod, že nemůže nalézt svoji hůlku, když ji našel zapadlou za nočním stolkem, začal se vyptávat, kde to jsme a kde jsou všichni ostatní, proč nás tak náhle přestěhovali, jak se dostaneme zpátky do Brodu. Chodil po pokoji tam a sem, mumlal si pro sebe, že odsud musí někudy nalézt východ, zastavil se u mé postele, chytil mě za operovanou nohu a otázal se:

"Kdo to tady leží?"

"Já, Vrba ze Štěpánova a támhle máte svoji postel Vy," ukázal jsem mu na volné lůžko.

"Ne, to není moje postel! A kde je ten chlap s počítačem?" ptal se udiveně.

"To jsem taky já, počítač mám tady ve stolku," trpělivě jsem mu vysvětloval.

"Ne to nejste Vy a proč nás sem přestěhovali?" mlel si svoje dál.

Vysvětlil jsem mu, že u postele má noční stolek a v něm svoje věci, mobil a další.

Šel to zontrolovat a uznal, že to jsou jeho věci. "A kde jsou ty skříně?"  ptal se dál.

"Za Vámi v chodbě, běžte se tam podívat."

Otevřel postupně všechny tři, pak se vrátil k té své první, vzal z ní tašku a vysypal obsah na svoji postel. Vše si prohlédl, vložil zpátky do tašky a vrátil ji zpět do skříně a šel si lehnout. To udělal v intervalu deseti minut čtyřikrát! 

To mně už došla svatá trpělivost, dobelhal jsem se k vypínačům, pozhasínal bez řeči světla, šel k protější stěně a otevřel okno na balkón, půlnoční chlad zavanul pokojem a Hyde Antonín se zahrabal do peřin a usnul.

Druhý den ráno byla jeho pomatenost ta tam, zase z něj byl zpět milý Jekkyl Antonín, který trpělivě vyčkal na příjezd svého příbuzného, mile se se všemi rozloučil a ujížděl do Lhoty. Prý ho mám navštívit, až tam zase někdy zavítám ke Kadlecům na střechu. -sv-