Oslavy v Souboři

V Souboři bylo v sobotu 27. května rušno. Na své rodné chalupě slavil 40-tiny Pepa Brabec - práce všeho druhu, baskytarista Psychohlíny a otec mých vnoučat Pepy a Káti. Pogratulovat a posedět do Souboře přišlo přes padesát hostů. Pepův švagr Petr přivezl svoji kapelu Koczkopes, Pepův bratr Slávek zase legendární kapelu Psychohlína. Pepa pro ně připravil originální stage ve stodole. Stačilo jen otevřít vrata. Na zahradě se rožnila předuzená vepřová kýta a drůbeží steaky, ve sklepě si každý mohl natočit vychlazeného Bernarda, u Pepovi maminky si objednat kafe, u Pepovi družky a moji dcery Lenky taky, k tomu nějaký ten zákusek či další pití. 

Pepa, jako správný hostitel, byl v jednom kole. Zahrál si na basu s dětmi, a to nejen svými, ale i dalšími. Bylo jich tu snad patnáct. Zorganizoval pro ně i vodní skluzavku po stráni u chalupy, kterou využili i někteří Pepovi vrstevníci. Se "svou" Psychohlínou a bratrem Slávkem si zazpíval, u švagrova Koczkopsa vybíral skladby z playlistu. Syn Pepa mu zahrál na klarinet a zarapoval, dcera Káťa zatancovala, synovec Franta zabubnoval a neteř Adéla zazpívala. Nechybělo ani loutkové divadýlko v podání čarodějnice Lucky?. 

Bylo nám tam fajn. Po dlouhé době jsem byl pohromadě se svou rodinou. Až na Davida jsme tam dorazili kompletní! Deset lidí, kteří mají společnou krev anebo alespoň nosí moje příjmení. Bývalá manželka, 3 dcery, syn, 2 vnuci, 2 vnučky a moje maličkost. Náš rodinný klan snad trumfnul akorát oslavenec. Jeho tým se skládal z maminky, tety, strejdy, 2 sourozenců a jejich a svých dětí. Moje dcera Lenka se svými dětmi alternovala v obou týmech a přitom dohlížela na dostatek jídla a pití. Byla prostě na roztrhání. :-)

Sešlost u Brabců však nebyla jen rodinná. Pozdravil jsem se s Majdou a jejími dvojčaty, s Kaktusem, Danem Horkým, Tomášem Rajdlem, Davidem Plevou, Vlastíkem Raulem, zahlédl Petru Ochovou, kolegu a vrstevníka Krajíčka, pohovořil s Jardou Jandáčkem a jeho manželkou a zdravil se s úsměvem s dalšími známými tvářemi, ke kterým však již nezvládám přiřadit jména, za což se omlouvám.

Rozloučili jsme se po deváté hodině. No, nechtělo se mi. Přemlouval jsem můj doprovod, ať jedou beze mne, že se mi v Souboři líbí. Noc byla vlahá a teplá a já bych někdy po půlnoci vyrazil pěšky lukama a lesem na východ směr Číhošť, Dobrnice a Štěpánov. Jak za mlada. Ukecali mě, ať neblbnu, posadili do auta a odvezli na chalupu. Tady pro změnu něco slavili u sousedů, ale určitě ne tak příjemně, jak u Brabčáků v Souboři. :-) -sv-